Kino recenze

V roce 2012 nás mile překvapil snímek Sněhurka a lovec od Universalu, který nabízel tak trochu jiný pohled na tuto klasickou pohádkovou postavu. Letos to pro změnu zkouší studio Walta Disneyho s jednou ze svých nejznámějších záporných postav – Zlobou (Maleficent). Tu moc dobře známe z pohádky Šípková Růženka. Ta je po naplnění kletby odsouzena k věčnému spánku, ze kterého ji může probudit pouze polibek z opravdové lásky.

Studio vidělo v této postavě velký potenciál a chtělo tak odvyprávět celý její příběh v podobě, kterou jsme nemohli vidět v původní animované verzi z roku 1959. Pohádkový svět je sám o sobě velmi zajímavé téma ke zpracovaní, ve kterém si můžete dovolit prakticky cokoliv, a proto se režie ujal Robert Stromberg, pro kterého je Zloba – královna černé magie sice režisérským debutem, ale má bohaté zkušenosti s výtvarnou tvorbou. Podílel se totiž na filmech jako je Avatar nebo Alenka v říši divů, což jsou filmy, které získaly Oscara za vizuální efekty.

Jeho práci oceníte už v samotném úvodu filmu, kdy diváka učaruje kouzelným světem Blat, ve kterém se vyskytuje velké množství zajímavých a precizně zpracovaných bytostí (skřeti, víly). Po technické stránce je Zloba velmi dobře zvládnutá pohádka s fantasy prvky. Bravurně natočené záběry tohoto světa Vás budou leckdy fascinovat a překvapovat. Několikrát se ve filmu objeví i prvky, které si Stromberg vypůjčil z Avatara. Originální už nejsou, ale svůj účel splní na jedničku.

Vizuální stránka je sice úchvatná, ale styl vyprávění narušují vztyčné body původní pohádky, kterých se tvůrci až zbytečně drží vzhledem k dosavadnímu průběhu děje. Film vypráví příběh Zloby už od jejího dětství, takže se dovíte, jak se tato postava vyvíjela a co vedlo k jejímu přiklonění na temnou stranu síly, což je velmi příjemný pohled z té druhé strany. Postupem času ale filmu paradoxně ubližují situace, které se prostě musí stát. Vznikají tak docela paradoxní a naivní momenty, u kterých se dospělý divák musí pousmát. Nejmenší diváci si jich pravděpodobně nevšimnou, ba naopak se jim mohou líbit.

Ačkoliv se z trailerů mohlo zdát, že se dočkáme temnějšího podání filmu, tak tomu tak není. Walt Disney zkrátka točí filmy pro celou rodinu, které jsou mířeny z větší části na děti, ale jsou stravitelné i pro jejich rodiče a přesně taková je i Zloba – Královna černé magie.

Odvěká bitva mezi světem kouzelných bytostí a lidstvem je zde hodně upozaděna a soustředí se hlavně na emocionální vývoj Zloby, která nejen zpovzdálí pozoruje růst Růženky do doby než se naplní kletba. Dost prostoru je také věnováno poznávaní tohoto světa očima slečny, která má upadnout do věčného spánku, což způsobuje patřičné „wow“ efekty zmiňované výše.

Naopak musím vyzdvihnout herecké obsazení. Angelina Jolie se pro tuto roli svým vzhledem hodí dokonale a také ji skvěle zahrála. Tato postava ji fascinovala už od dětství, takže se této role chopila s gracií sobě vlastní. Jen mě mrzelo, že novinářská projekce byla s dabingem, protože si myslím, že by v originálním znění byl její herecký výkon ještě o stupínek lepší. Její suchý a morbidní humor mě bavil. 

Růženku si zahrála roztomilá Elle Fanning, která se většinu času tvářila jako Alenka v říši divů, což vzhledem k příběhové linii musela. Krále Stefana si zahrál Sharlto Copley, který má největší motivaci ke zničení Zloby a na plátně také patřičně řádí. Další jeho dobře ztvárněná role.

Suma sumárum je Zloba – Královna černé magie technicky velmi dobře ztvárněná pohádka s fantasy prvky, která jde svou vlastní cestou, a to doslova. Takový pohled na tuto zápornou postavu byste jistě nečekali. Občas to však ve vyprávění zcela zbytečně drhne a může za to paradoxně původní Šípková Růženka, ze které film vychází. Robert Stromberg si svým režijním debutem ostudu neudělal, jen je škoda, že nemířil více na dospělejší publikum než na to dětské (trailery nám dávaly naději do poslední chvíle). To by ovšem musel točit film pro někoho jiného než je Walt Disney.

Pokud však nevíte, na co o víkendu vyrazit s dětmi do kina, tak už dále přemýšlet nemusíte. Zloba je jasnou volbou.

7/10

Autor článku: Václav "vorez" Suchý