Kino recenze

Pražský policista František Sýkora, jakožto čtyřicátník vyhlížející nedalekou padesátku, prožívá krizi středního věku. Ne že by mu vyloženě něco chybělo, ale v zaběhnutém rodinném stereotypu se kapku nudí. Vrcholem trávení volného času je každoroční dovolená s manželkou na Mácháči, kde si přehrávají událost jejich seznámení. Jakožto otec tří dcer je přísný a leckdy až panovačný, ale nelze se mu moc divit. Jedna dcera si vzala neúspěšného herce, druhá stálou známost nemá a nejmladší právě ve svých šestnácti letech otěhotněla s neznámým „dredařem“ po úletu na fesťáku.

František proto často utíká od reality do světa dobrodružných knížek, které hltá, přičemž sám se do knižních postav vtěluje a ve fantazii prožívá různá dobrodružství, a to nejen při četbě, ale i normálně během dne. Manželka Jana má však stále větší pocit, že už Frantu nepřitahuje a on jí to svou taktností „slona v porcelánu“ moc neulehčuje. Nejvíc se jim život zkomplikuje, když na policejní oddělení nastoupí mladá kolegyně, Franta se začne chovat nezvykle a Jana vyvodí podezření na manželovu nevěru. Do toho zdatnou měrou přispívají svými problémy dcery se svými partnery evet. těhotenstvími a Frantův klidný život přece jen nabere o něco akčnější obrátky.

Nová komedie režiséra Milana Cieslara (např. Láska je láska, Colette) je čistou komedií s občasnými vážnějšími momenty. Hlavní dějovou linii tvoří Františkovi peripetie s rodinou a jeho dobrodružné vize vedlejší linie patří samotným dcerám a manželce. Tyto jsou však opravdu vedlejší a děj prakticky nikam neposouvají. Nicméně občas jsou zdrojem několika vtipných momentů. Každopádně platí, že se to většinou točí kolem Františka hraného Ondřejem Vetchým, což je dobře, protože celá tíha stojí především na něm a Vetchý je schopný tuto tíhu se ctí ustát.

Tvůrci se hodně inspirovali dnes již klasickými komediemi Muž z Acapulka či Kdo chce zabít Jessii. Belmondo se jako spisovatel Francois Merlin ve svých vizích převtěloval do agenta Bob Saint-Claira a František se zase převtěluje do agenta „Franca“. Ve fantazii se vypořádává s problémy všedního dne, ale hodně nadneseným a akčním způsobem ve stylu Jamese Bonda, přičemž se mu do vize občas nabourají i ostatní postavy. Tyto snové scény sice mohou někdy působit rušivě a tříštit vyprávění, na druhou stranu ale filmu mnohdy prospívají (hlavně první polovina), protože jinak se toho vlastně moc neděje a příběh jako takový je velmi jednoduchý.

Druhým faktorem, který lze snímku přičíst k dobru, je humor. Jde zejména o humor slovní, často suchý, někdy až absurdní. Občas po dobrém momentu následuje scéna slabší nebo vyloženě nepovedená, což narušuje tempo a navnaděného diváka sráží zpět, a to opakovaně. Nejpatrnější je to ve chvílích, kdy se film snaží hrát na vážnější notu. Ve snímku je překvapivé množství hlášek, které skutečně fungují a vyvolávají smích nebo alespoň úsměv. Co se filmu vyloženě povedlo, jsou dialogy.

Normální, civilní a přesto vypointované a ve výsledku vtipné. Většina Vetchého dialogů je právě taková a chvála za to, že je Olda tak dobrý herec. Když pominu snové scény, které jsou záměrně parodistické, tak je Vetchý vždy přirozený a přesvědčivý a nesklouzává k trapnosti či karikatuře. Z dalších herců má více prostoru hlavně Simona Stašová jako Frantova manželka Jana. Její výkon není špatný a určitě se za něj nemusí stydět, ale moc mě nebavila. Ale za to ona ani moc nemůže, protože prostě není ve filmu za tu vtipnou, ale spíše tak mlčky trpí pod manželovým vlivem a nezájmem.

Ostatní postavy nemají moc prostoru se projevit a jejich výstupy jsou spíše takovými epizodkami. Přitom je to škoda, protože třeba postavy hrané Bárou Polákovou, Terezou Voříškovou nebo Markem Taclíkem mají potenciál a více prostoru by dokázali využít. Pro mě překvapivě bylo několik herců nadabováno jinými herci a hlavně ve dvou případech to působilo dost rušivě. Postava hraná českým hercem Tomášem Dianiškem, kterému je 30 let, je dabovaná Jaroslavem Sypalem, kterému je 56 let. Pavla Slabého zase nadaboval zasloužilý dabér Jiří Štěpnička, kterého snad pozná po hlase i malé dítě.

Zasmál jsem se, moc jsem se nenudil, ale kdyby tvůrci stavěli hlavně na dialozích a kvalitních hercích, které měli k dispozici, mohl být výsledek mnohem lepší.

5,5/10

Autor článku: - staka -