Kino recenze

Pětičlenná osádka tanku Sherman, pojmenovaném Fury, se v dubnu 1945 probíjí Evropou směrem na Berlín. Čtyři veteráni, kteří spolu prošli boji v Africe, Francii i Belgii se musí sžít s novým parťákem, který nahradil zabitého kamaráda. Jelikož jde o ostřílené a notně válkou zcyničtělé veterány, nemá to vyjukaný benjamínek Norman, který se k nim do tanku dostal patrně omylem, vůbec jednoduché. Během krátké chvíle musí zavrhnout své slušné vychování a morální zásady, aby nebyl pro ostatní přítěží, a aby nezpůsobil smrt svou nebo svých spolubojovníků. Má však štěstí v neštěstí. Velitelem tanku je seržant Collier (s přezdívkou Wardaddy), který je pro posádku skutečnou autoritou a mladíka si vezme pod svá křídla.

Na bahnité cestě, pomalu a neochotně, kapitulujícím Německem se posádka tanku podílí i na dobytí městečka slibující krátkou chvíli odpočinku a prchavou připomínku vlastního lidství. Válka však neskončila a dá o sobě nelítostně vědět. Fury je vyslán na další misi. Musí obsadit strategickou křižovatku, a tím ochránit zásobovací konvoj. Na požadované místo se opravdu dostanou relativně bez potíží, kvůli mině se ale tank stane nepohyblivým a zůstane nepatřičně trčet uprostřed silnice. Aby toho nebylo málo do stejných míst má namířeno i oddíl Waffen SS čítající pár stovek německých hlav. Finální střet je nevyhnutelný a členové posádky se musí rozhodnout, zda bojovat, nebo se potupně schovat v okolních lesích. Vyhraje pud sebezáchovy nebo smyl pro čest a odpovědnost?

Režisérem snímku je David Ayer, který má na svém kontě, takové povedené zářezy jako první Rychle a zběsile, Training Day, S.W.A.T. či Patrolu. Pro válečné drama s řadou akčních scén je tedy více než kvalifikovaný a všechny požadované polohy žánru ustál s přehledem. Snímek má vynikají špinavou a zablácenou atmosféru, ke které notnou měrou přispěly i kamera ruku v ruce s hudebním doprovodem. Příběh není nikterak objevný. Skupina lidí, v tomto případě posádka tanku, putují z místa A do místa B.

Po cestě zažívají různé příhody, až vše vyvrcholí finálním střetnutím. Naštěstí právě ta cesta i onen finální boj jsou natolik zajímavé a dobře natočené, že nejen že nenudí, ale rozhodně baví. Ve snímku je i řada scén, které jsou vyloženě, nejenom emocionálně, silné, přičemž nemusí jít jen o výjevy z války, ale i pro nás něco tak obyčejného jako večeře s kamarády. Film sice není tak realistický jako třeba minisérie Bratrstvo neohrožených, ale má jí na dohled a Vojínu Ryanovi stojí skoro po boku. Syrovost a bezútěšnost je na plátně přítomna téměř po celou dobu filmu. Bojové scény jsou natočeny moderním a napínavým stylem, což je dáno i prostým faktem, že je v hlavní roli neokoukaný tank.

O některých postupech a chování během boje si sice mohu pomyslet něco o nelogičnosti, ale za prvé je to „jen“ film a za druhé nevím, jak moc jde si udržet chladnou hlavu v bojovém chaosu. Jinou otázkou je, že nepřátelé se v některých momentech chovají opravdu stupidně, což mi však došlo až několik hodin po promítání a během filmu jsem si na to ani nevzdechl. No a ta závěrečná bitva, kdy se vlny esesáků rozbíjejí o pancéřový kolos, byla pro mě opravdu monumentální záležitost a tzv. třešinkou na dortu. Kamera navíc neuhýbá před odtrženými údy, krví, různými průstřely a všemi těmi nevyhnutelnými projevy války, takže má divák záruku, že kouká na film pro dospělé a nikoli o vykleštěnou dětskou vyprávěnku.

S povděkem jsem i přijal to, že Němci mluví skutečně německy a ne anglicky s přízvukem, jak tomu často bývá v jiných filmech. Pochopitelně se dočkáme i toho správného patosu a amerického heroismu, které jsou ale dávkovány pozvolna a nikdy se nezvrhnou do trapnosti. Časté biblické či nábožné rozmluvy, zejména ke konci lze také snadno pochopit, neboť ač to tak na první pohled třeba nevypadá, Amíci jsou velmi nábožensky založeni, tím spíše před padesáti lety a během války.

Trochu jsem od filmu očekával klaustrofobní atmosféru srovnatelnou s válečnými filmy odehrávajícími se v ponorkách, čehož jsem se však nedočkal. Nijak mi to ale zážitek z filmu nezkazilo. Musím konstatovat, že i když v tomto snímku jsou pochopitelně scény z útrob tanku, tak nebýt toho všeho střílení a výbuchů okolo, byla by tam vlastně pohodička. Z propagačních materiálů jsem se dozvěděl, že se celý děj odehrává během 24 hodin, s čímž mám úplně stejný problém jako při sledování Training Day. Tolik se toho za den prostě stihnout nedá.

Herecké obsazení stojí a padá s posádkou tanku. Mohu rovnou říct, že se nikdo za svůj výkon stydět nemusí. Nejvíce pozornosti na sebe samozřejmě strhává Brad Pitt v roli Colliera, což není vůbec na škodu, protože je to role jak pro Brada dělaná a často dokáže utáhnout scénu pouze svým pohledem. Jen jsem měl občas pocit, zejména co se lehkého přízvuku týče, že do jeho ztvárnění sem tam probleskává Aldo Raine z Hanebných Panchartů. Zelenáče Normana si zahrál Logan Lerman (např. série Percy Jackson), který svou postavu obdařil přesně tím vyjukaným kukučem, který byl potřeba a i jeho vývoj v rámci role je dostatečně uvěřitelný.

Shia LaBeouf ztvárnil nábožensky zaměřeného střelce Boyda, navíc obdařeného „fladersovským“ knírem, což patrně nepotěší Shiovi fanynky, pro vyznění role je to však detail parádní. Dalšího člena týmu si zahrál Jon Bernthal (např. Shane ze seriálu Walking Dead), který se sice většinu filmu chová a tváří jako buranský primitiv, ale v pozadí je poznat, že jde jen o v sebeobraně nasazenou masku. Posledním, nikoli však nedůležitým, je řidič Gordo v podání Michaela Peňi (např. Patrola).

Železná srdce je přesně tím druhem filmu, na který se mi sice perfektně kouká, ale zatraceně dobře si uvědomuji, že bych tam s „klukama“ rozhodně být nechtěl. Nechci nijak snižovat ženský zájem o Brada Pitta, ale toto je opravdu film především pro chlapy a těm ho také vřele doporučuji.

8/10

Autor článku: - staka -