Kino recenze

Mladý Andrew je talentovaným bubeníkem studujícím na prestižní hudební škole. Navíc je dostatečně ambiciózní a cílevědomý a je odhodlán si naplno splnit svůj sen, tedy stát se v jazzu špičkou. Na škole natrefí na nekompromisního učitele Fletchera a jeho diktátorské metody výuky a celkově svérázný přístup k životu. Neortodoxní učitel v touze vytáhnout ze svých žáků maximum používá nejen fyzické tresty, ale často sahá i po psychickém týráním zahrnujícím i rasistické a jiné urážlivé výroky. Pod Fletcherovým vedením sice Andrew skutečně hudebně roste, ale osobní život se mu hroutí, zejména vztah s přítelkyní odsouvá na vedlejší kolej. Neustále dření techniky a postupů stojí Andrewa pot a krev a přivádí ho až na samotnou hranici sebedestrukce.

Nezávislý snímek Whiplash posbíral řadu kladných kritik i ocenění na několika filmových festivalech a po právu je nominován na Oscara za nejlepší film, nejlepšího herce ve vedlejší roli pro J. K. Simmonse, nejlepší adaptovaný scénář, zvuk a střih. Film režíroval mladý Damien Chazelle, který si současně napsal i scénář.

Divák nemusí být milovník jazzu ani nemusí být fanouškem hudebních filmů, aby byl do děje snímku naplno vtažen. Námět je sice hudební, ale funguje universálně, takže za hudebníky lze klidně dosadit sportovce, vojáky apod. aby snímek fungoval stejně bezchybně. Filmu hraje do karet vše, na co si lze jen vzpomenout. Zajímavý námět a dynamický střih udržuje diváka v napětí. Konflikty, ale i spolupráce mezi Andrewem a Fletcherem se nejčastěji odehrávají na zkouškách školní kapely, ale co se týče napětí, které z nich vyzařuje, si svým vyzněním nijak nezadají se scénami westernových přestřelek z filmů Sergia Leoneho, eventuálně se scénami výcviku vojenských jednotek, kdy Fletcher může představovat libovolného uřvaného seržanta.

Filmu nechybí u hudebního žánru očekávaná přesto perfektní hudba a zvuk. Jazz jako hudební žánr sice nemá u široké veřejnosti to nejlepší a nejpřístupnější renomé. Není však na místě se toho bát. Za sebe mohu ujistit, že v tomto filmu funguje skvěle a celý soundtrack má více úlohu jedné z nejdůležitějších postav než jen pouhého hudebního doprovodu. Závěrečné hudební číslo se vysloveně zaryje pod kůži a jen tak něco ho nevyplaví.

Herecké výkony jsou dokonalé. Miles Teller jako Andrew stále herecky roste a Whiplash může znamenat jeho konečný přestup do vyšší ligy. Zkušený J. K. Simmons ztvárňující Terence Fletchera vytvořil bezesporu jeden z vrcholů své dosavadní tvorby. Jestliže byl jeho J. Jonah Jameson ze Spider-Mana brán jako nerudný vztekloun, Fletcher je totéž vynásobený několikanásobně s přidáním řady až démonických složek. To vše pod pevnou režijní taktovkou naplňuje nápaditý a neotřelý scénář a tvoří jednolitý dokonalý celek a v konečném důsledku tak dává vzniknout jednomu z nejlepších hudebních dramat posledních let.

Whiplash je snímkem pro diváky, kteří se nekloužou pouze po povrchu opulentních digitálních triků nebo nejdou pouze po svitu profláklých hollywoodských hvězd. Whiplash nabízí komplexní filmovou podívanou pro všechny milovníky kinematografie jako takové. Přes takřka neustálou emocionální vypjatost se sice ve filmu najde pár hluchých míst a ne vždy je vše úplně uvěřitelné, ale nikdy to nedosáhlo takové intenzity, aby mi to zkazilo celkový dojem.

8,5/10

Autor článku: - staka -