Kino recenze

Dva bratři Rohanové, kteří spolu moc nekomunikují, kvůli události z minulosti. Mikuláš je špičkový neurochirurg s pověstí sukničkáře, zatímco Richard je voják, který se vrátil z mise v Afganistánu a sám vychovává dvě dcery. Do života se jim plete i dominantní matka, Richardův parťák ve zbrani Olda či dvojka podivných existencí toulajících se městem. Cesty Páně a invence scénáristovy jsou nevyzpytatelné a tak se osudy všech dramaticky protnou.

Snímek režiséra Romana Kašparovského, který si napsal i scénář měl zdánlivě všechny trumfy. Zejména výborné herecké obsazení a kvalitní řemeslníky z řad filmových tvůrců např. kameramana Vladimíra Smutného. Že není vše v pořádku, se ukázalo ve chvíli, kdy byla premiéra filmu posunuta o rok a půl. Začalo se přetáčet a přestříhávat, aby byl výsledek alespoň koukatelný. No což o to, koukatelné to je, ale tím to hasne. Nejdříve pochválím to povedené. To jsou zejména herecké výkony snad všech zúčastněných.

Ondřej Vetchý, Jiří Langmajer, Jiří Mádl, Tereza Voříšková, Ondřej Malý, Iva Janžurová a řada dalších to je sázka na jistotu a je až rouháním, jak s takovým hereckým ansámblem ve výsledku film dopadl. Na film se i pěkně kouká, co se týče vizuální stránky, a to zásluhou již zmíněného kameramana Smutného. Občas se zadaří i s nějakou tou povedenou scénou (např. v Afganistanu), má to dynamiku a svižné tempo, ale to je ale asi vše.

Film je předkládán jako komediální drama, což v praxi znamená, že se ve filmu odehrávají smutné, temné věci, které jsou naprosto nevhodně prokládány rádoby vtipnými vsuvkami. Snad nejhorší je však nelogičnost a nepřehlednost. To je dáno jednak z nadužívání flashbacků, přičemž u některých z nich ani není jasné, že jde vlastně o flashback a také faktem, že osudy a konání postav se navzájem různě ovlivňuje a prolíná.

Rozhodně ale nejde o tu lehkonohou tarantinovskou provázanost, kde vše dává smysl, ale o křečovité dílo náhody a režisérsko-scénaristické neprofesionality, takže to nakonec vypadá, jakoby v městě žilo jen cca deset lidí, kteří se musí zákonitě neustále potkávat. Kvalitě nepřidávají ani vyloženě absurdní a neuvěřitelné scény, což snímku dodává znaky parodie a na diváka neodbytně útočí myšlenky, zda to režisér myslel opravdu vážně.

3/10

Autro článku: - staka -