Bleskovka: Velitel české elitní jednotky z války v Afghánistánu o filmu na Život a na smrt

Ve čtvrtek 9. ledna vstoupi do českých kin film Na život a na smrt, drsné americké válečné drama založené na výpovědi jediného přeživšího člena jednotky Navy SEALs z operace Red Wings. Od dob slavného filmu Černý jestřáb sestřelen se v české kinodistribuci neobjevil natolik autentický a syrově vyprávěný válečný film.  Scénárista a režisér při natáčení filmu spolupracoval právě s Marcusem Lutrellem, zmiňovaným členem jednotky Navy SEALs.

Autentičnost filmového podání po shlédnutí na včerejší pracovní projekci potvrzuje  také Bc. Lumír Němec, voják ve výslužbě, velel v letech 2007 – 2008 operační jednotce Útvaru speciálních operací vojenské policie, známé jako SOG, která plnila speciální úkoly pro potřeby koaličních sil v Afghánistánu. SOG byla jednotka vysoce ceněná koaličními partnery, o čemž svědčí i fakt, že byla britskými specialisty doporučena coby osobní ochranka tehdejšího britského premiéra Tonyho Blaira při jeho návštěvě Afghánistánu. Poručík Němec má kromě toho za sebou také mise v Kosovu a Iráku. Je pro toto jedním nejpovolanějších lidí, kteří se můžou vyjádřit k realističnosti zobrazení mise Red Wings v americkém válečném dramatu Lone Survivor (Na život a na smrt).

Diváci obvykle na diskuzních fórech na filmových webech řeší, co ještě je ve filmu realisticky vyobrazené a co je již hollywoodská nadsázka. Jak se z tohoto pohledu film hodnotíte vy? Je zobrazení bojové akce a chování vojáků v tomto filmu realistické?

„Ano, Takhle to funguje. Normální smrtelník si to ani nedokáže představit. Nasazení vojáci procházíextrémně náročným výcvikem, při kterém musí prokázat nejen fyzickou a psychickou odolnost, ale také schopnost být týmovým hráčem. Existuje dávné klišé „Bratrství pečetěné krví“, ale v tomto případě je pravdivé. Během výcviku a bojových akcí navážete tak silná přátelství, že jste schopen pro druhého obětovat život. Jistíte jeden druhého bez ohledu na nebezpečí.  Výcvik, mluva vojáků, způsob, jakým žijí a bojují, jsou ve filmu ukázány realisticky – takhle to prostě funguje. Realistické je i zobrazení použití druhů zbraní, Talibanců coby schopných a chytrých nepřátel. Jediný moment, nad kterým jsem se pozastavil, jsou pády vojáků ze skal, které vypadají fatálně…Film je ovšem až na několik maličkostí velmi realistický a to i v řadě detailů, které odhalí jen odborník.“ 

Není právě schopnost vojáků bojovat přes mnohočetná zranění ve filmu trochu nadsazená?

„Adrenalin v těchto situacích dělá s člověkem neskutečné věci, víc než si lidé dovedou představit. Danou krizovou situací jste doslova nadopovaní, necítíte v tu chvíli fyzickou bolest.  Fyzický stres v danou chvíli funguje pozitivně, ale zároveň dochází k rychlejšímu vyčerpání organismu. Na chvíli potlačíte bolest, ale ta se samozřejmě dříve nebo později ozve.“

Jednotka Navy SEALs při této operaci v afghánských horách řešila morální dilema, zda má zlikvidovat civilisty, anebo se vystavit možnému útoku nepřítele. Byl jste někdy vystaven podobné situaci?

 Naštěstí ne a na rovinu říkám, že nevím, jak bych se zachoval. Každá armáda má pravidla chování při bojovém nasazení, kdy můžete použít zbraň. Zabití civilisty může být přímá cesta do lágru. Málokdo z vojáků těchto jednotek by asi ty civilisty postřílel. V danou chvíli existují tři možnosti: nechat je jít, zneškodnit je svázáním  a následným odvlečením do „landing zone“, či střílet. Ale na tu třetí možnost bez rozkazu vojáci nepřistoupí. Jak jsem řekl, čekal by je vojenský soud.

Marcus Lutrell, jediný přeživší operace Red Wings, porušil pravidla Navy SEALs a o interních záležitostech výcviku a operace veřejně promluvil ve své vzpomínkové knize Red Wings, podle které byl film natočen. 

K tomu se nemůžu vyjadřovat, ale určitě k tomu měl své důvody.

Autor článku: Bontonfilm