Kino recenze

V roce 2011 bylo Zrození Planety opic obrovským filmovým překvapením. Tento film si diváky získal nejen propracovanou atmosférou, ale také prvotřídními CGI efekty. Kluci z trikového studia WETA Digital se blýskli ultra-realistickým zpracováním Caesara, ze kterého spadla čelist nejednomu filmovému fanouškovi. Po 3 letech si můžeme zajít do kina na další film a důvod k radosti máme opravdu velký. Sice už se to obejde bez účasti režiséra Ruperta Wyatta a hlavní herecké hvězdy z minulého dílu Jamese Franca, ale hlavní postavou byl Caesar, který dokáže s přehledem utáhnout celý film.

Děj Úsvitu Planety opic se odehrává přesně po 10 letech Zrození Planety opic. Lidstvo je decimováno virem, který se vyvinul z původního léku na Alzheimerovu nemoc. Inteligentní opice žijí za San Franciscem v lesích a už dlouho nenarazily na člověka, protože lidé téměř vyhynuli. Přežívají pouze silní jedinci, kteří mají vrozenou genetickou obranu proti smrtícímu viru.

Caesar vybudoval fungujicí město v lesích, kde se snaží držet pohromadě a vychovávat ostatní opice, protože si představuje harmonickou společnost, která nebude opakovat chyby lidí. Idylka bohužel netrvá věčně, protože se po letech objeví skupina lidí a dojde k menšímu konfliktu, jenž může brzy přerůst v krvavou válku, při které budou obrovské ztráty na obou stranách. Bude záležet nejen na Caesarovi jestli dokáže zvládnout roztržky vlastního druhu, ale také na chování lidské rasy, která by opět ráda zaujala nejvyšší příčku na potravním řetězci....

Přiznám se, že nemám rád změny na režisérském postu, když jsem s prvním filmem spokojený. Leckdy se totiž může stát, že atmosféra je pryč a nový člověk uchopí látku úplně jiným způsobem. Naštěstí se mé obavy rozplynuly už po pár minutách a Matt Reeves byl výbornou volbou. Od začátku nám detailně ukazuje fungování opičí společnosti, která se nelišší od té lidské, ale vidět tyto mechanismy ve zvířecím podání je úchvatný zážitek. Navíc Reeves nikam nespěchá a pomalu nechává diváka sžít s tímto světem. Ve filmu je sice oproti jeho předchůdci podstatně větší množství opic, ale každá důležitá postava má svou jasně danou úlohu a vypilovaný charakter. S tím souvisí již zmiňovaný pomalejší rozjezd Úsvitu.

Na Caesarovi leží těžké břemeno, protože je nejen hlavou své rodiny, ale také vůdcem opic. Jeho potřeby a rozhodnutí mohou ovlivnit jejich další osud a samotnou existenci. Stejně jako v lidské společnosti se s jeho názory všichni neztotožňují a snaží se zpochybnit Caesarovo vůdcovství. Ten se trápí, protože se zoufale snaží zabránit dalšímu konfliktu. Navíc během svého života poznal i tu lepší stránku lidstva, což jeho kolegové z výzkumných ústavů neznají a mají nejeden šrám na duši nebo na svém opičím těle, což vede k neskonalé touze po odplatě. Caesarovi se přes veškerou jeho snahu a značnému inteligenčnímu nárůstu nedaří potlačit tyto základní pudy.

Zástupci lidské rasy hrají ve filmu druhé housle a záleží jen na Caesarovi, co jim dovolí. Hlavním hereckým lákadlem je jistě sympatický Gary Oldman (Dreyfus), ale bohužel je ve filmu jen pár minut. Tvůrci se pravděpodobně snažili diváky nalákat na jedno známé jméno jako náhradu za Jamese Franca. Přesto je pro film přínosem a snaží se ve svých štěcích držet přeživší pohromadě, udržovat pořádek a dávat jim naději. Pro přežití lidské rasy je ochoten udělat cokoliv.

Tím hlavním pojítkem mezi opicemi a lidmi je Jason Clarke (Malcom), který se snaží pochopit fungování, vývoj a potřeby opičího lidu. Plnohodnotně tedy nahrazuje postavu Jamesa Franca (Will Rodman) a svým přístupem si získá Caesarovu důvěru. Vztah je to však velmi křehký a o kritické situace z obou stran není nouze. Clarkea doprovází ochotná Keri Russell (Ellie) a mladý Kodi Smit-McPhee (Alexander).

Herecké obsazení však bylo opět brutálně převálcováno "hereckým" projevem opic. Už před 3 lety jsme si mysleli, že mimika opic je dokonalá, ale Úsvit Planety opic je zase o třídu výše. Neskutečně detailní zpracování obličejů a mimiky je úchvatné. Andy Serkins (Caesar) a Weta Digital odvedli výbornou práci jako vždy. Tomu říkám smysluplné využití CGI ve filmu. Nemusí vše okolo vybuchovat alá práce Michaela Baye, aby byl divák uchvácen trikovými efekty. Ty navíc dokáží z diváka ždímat emoce po celou dobu filmu. To vše je podkresleno fantastickou hudbou, o kterou se postaral Michael Giacchino. O plešounovi za digitální efekty je podle mne rozhodnuto.

Úsvit Planety opic je sice spíše komorním filmem, který se soustředí hlavně na fungování opičí společnosti (fandové akce by mohli namítnout, že se v něm skoro ¾ stopáže nic neděje), ale atmosféra je základním stavebním kamenem tohoto filmu. Navíc se Reeves nebojí pustit ani do zběsilé akce, která je po celou dobu přehledná, ačkoliv se po plátně pohybuje několik desítek CGI objektů.

Nápadů měli tvůrci více než dost a povedlo se jim natočit majstrštyk. Novinářská projekce sice byla ve 3D, ale film si s touto technologií nepohrává prakticky vůbec. Nebyla zde jediná scéna, ve které by na Vás něco letělo a ani by se to k jeho pojetí nehodilo. Tato technologie slouží čistě k vyjádření prostorovosti.

Opice mne i přes povedenou trailerovou kampaň nechávaly chladným (s předchozím filmem jsem byl velmi spokojen, ale nemám potřebu na něj koukat 2x ročně), přesto jsem odcházel z kina nadšen kombinací dokonalého CGI a propracovaného inteligentního příběhu, který reflektuje spoustu témat dnešní společnosti.

Úsvit Planety opic nejen dorovnává svou atmosférou Zrození Planety opic, ale o několik tříd ho i překonává! V roce 2016 bychom měli dostat nášup a já se těším už teď, protože to tvůrci mají rozehrané více než dobře!

9,5/10

Autor článku: Václav „vorez“ Suchý