Kino recenze

Snímek, jak je asi jasné každému, kdo o něm něco četl nebo viděl trailer, je životopisem slavného astrofyzika Stephena Hawkinga. Děj se lehce otře o fyzikovo dětství a studium, kdy má jako nadaný student našlápnuto k zářné kariéře. Ve 23 letech je mu však diagnostikována nemoc, díky níž postupně ztrácí kontrolu nad svým tělem a ještě ke všemu mu doktoři předpovídají maximálně dva roky života. Od tohoto okamžiku se film soustředí na Stephenovu fyzickou proměnu a hlavně na jeho vztah s přítelkyní a později manželkou. A toto je podstatou celého filmu, soužití mladé ženy s neskutečně inteligentním, ale nemohoucím géniem. O to, proč je Hawking uznávanou, světovou veličinou, se film jenom tak zlehka otírá. Do jeho přelomových teorií nás snímek nevtáhne, nepokusí se je nastínit, a když už, tak velmi povrchně a okrajově.

Celý snímek je natočen podle té nejtriviálnější životopisné šablony. Děj se odehrává chronologicky. Neobsahuje skoro žádné scény, které by diváka na delší dobu zaujaly a držely ho v napětí. Jak jsem už zmínil, film se nezaměřuje na Hawkingovu práci, ale na jeho soukromý život, který ač je poznamenán vážnou nemocí, je vlastně banální a odvíjí se vpřed bez nějakých šokujících zvratů či napínavých momentů.

O nějaké informativní či vzdělávací funkci pro nás fyzikální laiky, tak nemůže být řeč. Za sebe mohu říct, že jsem se z filmu o Hawkingově práci nedozvěděl o nic víc, než když si o něm přečtu libovolný článek na internetu. Další věcí, která mi na filmu zrovna nesedí, je jeho doslovnost. Ve filmu se hodně, vlastně téměř neustále mluví a vše je skrze postavy naservírováno divákovi na lopatě, doslovně řečeno nebo „doslovně“ ukázáno. Není zde žádný prostor pro představivost, o náročnějším používání filmového jazyka ani nemluvě.

U životopisného snímku tohoto typu bych tedy alespoň očekával vrstevnaté, „šťavnaté“ postavy, kterých jsem se však opět nedočkal. Na hlavní postavu je zde nahlíženo s lítostí a patosem, úplně se vytratil Hawkingův ironický smysl pro humor. Slavný fyzik je představován pouze jako plochý symbol boje silné, nadané vůle proti nepříznivému osudu. Podobně jednorozměrnou postavou je pak i Hawkingova manželka.

Přes výše uvedené je takřka zázrakem, co z nudně napsaných postav dokázali herci vytřískat. Felicity Jones jako Jane Hawkingová měla sice ten méně náročný part, ale vypořádala se s ním se ctí a dobře se i na ni dívá. Ten hlavní důvod, proč má vůbec smysl film vidět, je však Eddie Redmayne v hlavní roli. Postup nemoci, kontroly nad svalstvem a tělem zvládl naprosto dokonale, do těch nejmenších detailů a stoprocentně uvěřitelně.

Teorie všeho je ve výsledku více příběhem sledujícím průběh nemoci jménem amyotrofická laterální skleróza, než příběhem skutečně žijícího geniálního teoretického fyzika. Herecké výkony snímek jakž takž zachraňují, ale šablonovitě klasický snímek do nadprůměru prostě nevytáhnou.

5/10

Autor článku: - staka -