Kino recenze

Sympatický sedmdesátiletý důchodce Ben Whittaker před nějakým časem ovdověl, a jelikož byl celý život zvyklý makat jako šroub, neví, co si tou spoustou získaného času počít. Využije tedy nabídku jistého seniorského programu a po úspěšném castingu se stane stážistou Jules Ostinové, majitelky úspěšného internetového obchodu s oblečením.. Svým optimistickým a zkušeným přístupem si brzy získá sympatie všech zaměstnanců. Dokonce si najde i novou ženu svého srdce v podobě šikovné firemní masérky. O něco složitější to bude se samotnou majitelkou.

Jules má totiž pocit, že ve firmě musí řídit vše. Na každého dohlížet a do všeho zasahovat. Na osobní život jí pak už moc času nezbývá, a to na úkor manžela a malé dcerky. Ben si však svým neotřelým způsobem najde skulinku i v jejím „ochranném obalu“. Pomůže jí v dalším postupu ohledně rozvoje společnosti, ale zkušenou radou jí vytrhne trn z paty i v osobním životě.

Snímek režírovala a scénář napsala Nancy Meyers, která má bohaté zkušenosti s žánrem romantické komedie (např. Po čem ženy touží, Prázdniny, Lepší pozdě nežli později). V tomto případě bych Stážistu charakterizoval spíše jako „milý“ film. Dějí se v něm jen samé milé věci, a i když se v poslední třetině řeší vážné téma, tak není nijak překvapivé, že vše dobře dopadne. V tom tkví i určité negativum, tedy že je film strašně předvídatelný.

Je také natočen v až pohádkově nereálné atmosféře, kde jsou všichni hodní a ať se stane cokoli nepříjemného a zlého, tak to nevadí, protože happyend je za rohem. Je škoda, že si snímek neudrží svou nekomplikovanou podstatu po celou dobu, protože poslední třetina hrající na vážnější notu škodí tempu vyprávění a působí, jakože tvůrci chtěli do děje naroubovat nějakou krizi, aby film nepůsobil ve výsledku tak sladce.

Romantické linky jsou v ději dvě, ale jsou docela potlačeny, hlavně tedy ta Benova, která ve filmu spíše jen dotváří všeobecnou pohodu, zatímco linie milostného života Jules je důležitá pro její krizi a závěrečnou katarzi. Humor je velmi jemný a situace jsou spíše jen úsměvné, než aby byly vtipy či gagy útoky na divákovu bránici.

S hlavní rolí se s jistotou sobě vlastní vypořádal Robert de Niro. Jeho hraní je tentokrát spíše niterné bez nějakých expresivních projevů. Ben Whittaker nastoupí do firmy, kde jsou všichni cca o 40 let mladší než on a jeho postava je tak směřována do polohy jakéhosi otcovského (event. dědečkovského) vzoru a své mentorské role se náležitě ujme. Je vždy ve správnou chvíli na správném místě, aby vždy řekl nebo udělal to správné.

V podání De Nira je ale naštěstí dostatečně sympatický, aby si ho divák oblíbil a aby nebyl vlezlý či otravný. V druhé zásadní roli Jules Ostinové se představí Anne Hathaway. Její postava je také veskrze sympatická, trochu roztržitá, ale rozhodně nelze jejímu výkonu nic vytknout.

Menší roličku masérky si zahrála kdysi úspěšná René Russo, která toho však tentokrát na hraní moc neměla. Zbytek postav jsou spíše takové figurky a hrát by je mohl prakticky kdokoli.

Jak říkám, je to „milý“ film, který má tokovou tu abstraktní schopnost pohladit po duši. Nejde však o nic zásadního a v rámci komedií či romantických filmů byly natočeny mnohem lepší filmy.

6,5/10

Autor článku: staka