Kino recenze

Rosie a Alex jsou kamarádi už od pěti let. Žijí v jedné ulici malého irského městečka. Během základky ani střední školy se na jejich vztahu nic nemění. Ani rozvíjející se sexualita nemá na jejich kamarádství žádný vliv. Z partnerů toho druhého sice nejsou nijak nadšeni, ale nahlas nic neřeknou a přejí si je navzájem. Pak však odmaturují a z plánovaného společného studia v USA bohužel sejde.

Rosie neplánovaně otěhotní s místním frajírkem, Alexovi nic neřekne a ten odletí do Bostonu. Pak následuje několikaleté období, kdy to sice při návštěvách mezi nimi jiskří, ale oběma, jak stárnou, se posouvají hodnoty a priority a navíc, když je jeden z nich singl, druhý má vždy fungující vztah, a tak se jejich city nikdy nevyderou na povrch. Roky letí, oba stárnou, jejich vztah však i přes drobné neshody stále přežívá. Nyní je již i lidem v Rosiině okolí jasno, že tihle dva prostě patří k sobě a je už potřeba to jednou pro vždy rozseknout.

Snímek je adaptací mladé irské spisovatelky Cecelie Ahern, která má na kontě i úspěšnou romantiku P.S. Miluji tě. Na režisérskou stoličku usedl Christian Ditter, který toho za sebou zase tak moc nemá, když pominu několik německých filmů a seriálů, ale tímto filmem předvedl, že minimálně romantický žánr mu jde. Hlavní dějová zápletka není nikterak originální. Kluk a holka spolu od malička kamarádí. Vzájemně spolu řeší své plány a problémy, a to včetně těch milostných. Toto jim vydrží prakticky do dospělosti. Oba si projdou řadou vztahů, dokonce manželstvími, aby nakonec zjistili, to co už stejně dávno ve skrytu duše tuší, že se milují, a že chtějí být spolu.

Z popisu je jasné, že jde o typický romantický film. V tomto případě jde o romantiku s vtipnými, ale i smutnými momenty, takže když prozradím, že film skončí nezbytným happy endem, myslím, že to není nic neočekávaného. Jestliže tedy není zápletka originální, podívejme se na všechno to okolo. Za prvé snímek je anglický, resp. jakože irský, čímž automaticky získává body nad podobnými filmy z hollywoodské produkce. Je tak nějak přirozenější, střízlivější a i když se pohybuje na poli červené knihovny, i realističtější. Humor je většinou jemný, nenucený a anglicky suchý. Mezi romanticky zabarvené či vtipné scény je vloženo několik dojemných momentů, a to byste se divili, kolik smrkání se v kině vždy rozeznělo.

Mezi hlavní dvojící to přirozeně jiskří. Jejich oťukávání, míjení se a opětovné sbližování nenudí ani nepůsobí trapně či jako nastavovaná kaše. Všechny postavy mají svoje klady i zápory. Ve filmu jsou sice něco jako negativní osoby, ale nikdy nejde o prvoplánové „záporáky“, které by působili jen jako karikatury nebo zábavné postavičky bez obsahu. Hlavní část děje se odehrává v rozmezí patnácti let, během kterých není opomenut vývoj hlavních postav a prohloubení jejich psychologie. Ale zase připomínám, že se pohybujeme na území romantického filmu, takže je potřeba to brát s mírným nadhledem.

Rosie ztvárnila Lily Colins (např. Kazatel či Mortal Instruments). Je sympatická, příjemná, většinou přirozená a dává své postavě přesně tu zranitelnost a na druhou stranu rozhodnost, která je potřeba. Alexe si zahrál Sam Claflin (např. Sněhurka a lovec či série Hunger Games), který je také naprosto přirozený a jeho výkonu co vytknout.

Nedílnou součástí filmu je přesně padnoucí soundtrack poskládaný z převážně britského rock-popu 80. a 90. let. Někdy jen dotváří atmosféru, jindy se texty vztahují i k ději, ale každopádně se povedl.

Snímek je samozřejmě zacílen především na divačky, ale není jim nijak násilně podřízen, takže ani mužští diváci se nemusejí návštěvy kina, jakožto doprovod manželek a přítelkyň, obávat. Já jsem si film k mému překvapení užil a věřím, že kdyby ho hodnotila moje žena, dala by minimálně 8/10, ale jak jí znám tak spíš 9/10. Takže dámy, vyrazte do kina.

6,5/10

Autor článku: - staka -