Kino recenze

Rodiče patnáctiletého Erika a o něco starší Anny odjedou na několika týdenní exotickou dovolenou, a sice na soukromou plavbu po Indickém oceánu. S sebou vezmou pouze psa Ottu a dětem přenechají svůj byt v centru Prahy. Děti s nabytou svobodou naloží způsobem sobě vlastním. Radovánky skončí v momentě, kdy by se měli s příchodem Vánoc připravovat na odlet za rodiči.

Ti se jim však již několik dní neozvali a děti společně se strýcem Martinem začínají mít neblahé tušení, že se jim mohlo stát něco hrozného. S touto situací se špatně vyrovnává zejména Erik, jehož následná etuda s lahví vodky odstartuje další sled událostí. Snímek natočený v mezinárodní koprodukci režíroval v Jugoslávii narozený Olmo Omerzu.

Rodinný film bych charakterizoval jako rodinné vztahové drama. Ještě více na mě však film dělal dojem seriálu zachycující osudy členů jedné rodiny, který byl sestříhán do jednoho filmu. Snímek nemá žádný pořádný děj, pouze jeho mlhavé obrysy. Jde spíše o sled epizod, které spolu mnohdy ani moc nesouvisejí. Co se stane v první polovině filmu, nemá prakticky žádný vliv na to, co se děje potom.

Více prostoru má linie dětí v Praze než rodičů na lodi, jež je spíše jen okrajová. Film se věnuje i psu Ottovi a jeho ostrovní „robinsonádě“, což je sice nápadité, ale také o něco delší, než by bylo nutné. Film je vlastně úplně civilní o normálních věcech a v tom je možná jeho problém. Většinou zachycuje normální „bytí“ postav s minimem nějakých bonusů, které tvoří film.

Pro tento film je charakteristické velmi pomalé tempo vyprávění, ještě umocněné mnoha dlouhými záběry na mlčící herce, případně psa. Přiznávám, že v těchto momentech jsem se nejednou podíval na hodinky. Místy se sice objeví něco divácky vděčného, ale tyto scény jsou obklopeny mlčící většinou, čímž se dostávám i k tomu, že zde ani není moc dialogů.

V poslední cca čtvrtině přijde ještě podivný zvrat. Jakoby tvůrci potřebovali něco, jak diváka před koncem probrat z letargie. Ke všemu je tento zlom odhadnutelný předem a velmi připomíná zápletku z jednoho nejmenovaného filmu ze 70. let s Vlastou Harapesem.

Snímek je obsazený výbornými herci, jejichž výkony jsou přirozené, civilní a realistické a hlavně minimalistické. Díky Karlu Rodenovi, Vandě Hybnerové, Jenovéfě Bokové, Danielu Kadlecovi, Martinu Pechlátovi a Elišce Křenkové bylo alespoň na co koukat.

Co filmu chybí na ději, snaží se dohnat řemeslnými dovednostmi, takže zvuk i kamera jsou opravdu povedené. Svižnější střih by prospěl. Když má film dobrou atmosféru, tak mi pomalu plynoucí snímky nevadí. Rodinný film se mi však pod kůži rozhodně nezavrtal.

5,5/10

Autor článku: staka

Ještě je poměrně dost času myslet na domácí kino, ale pokud budete mít zájem o tento titul, tak ho můžete sledovat na e-shopu FilmArena.cz zde:

 Rodinný film (DVD)