Článek: Reportáž ze slavnostní premiéry filmu GRANDHOTEL BUDAPEŠŤ

V sobotu 8.února roku 2014 se konala v kině Lucerna slavnostní premiéra filmu GRANDHOTEL BUDAPEŠŤ za hvězdné účasti režiséra WESE ANDERSONA, jehož rukopis je v každém jeho filmu velmi dobře čitelný (Až vyjde měsíc, Fantastický pan Lišák, Život pod vodou). A aby toho nebylo málo WES ANDERSON sebou přivezl hvězdné trio v čele s charismatickým JEFFEM GOLDBLUMEM (Moucha,  Jurský park, Den nezávislosti), něžně půvabnou SAOIRSE RONAN (Pokání, Útěk ze Sibiře, Hanna) a TONYHO REVOLORIHO, který prozatímně figuroval jen v několika televizních seriálech(Vincentův svět, Jmenuju se Earl), ale v tomto filmu jeho jasnou zář rozhodně nelze přehlédnout.

Před projekcí se v pasáži Lucerny utvořil hlouček postávajících, elegantně oblečených zájemců o tuto slavnostní premiéru. Já jsem se vmísil před photocall k fotochtivým profesionálním fotografům. Snažil jsem se mezi ně zapadnout a díky mé vášni pro získaný snímek jsem vypadal vcelku věrohodně až na rozdílnost v aparátu, který jsem nervózně v rukách žmoulal jak dítě svou milovanou hračku. Občasně kolem nás prošla nějaká tuzemská hvězdička (Jiří Bartoška, Aňa Geislerová, Jiří Menzel), která nám krátila chvíle čekání a my jsme si ji fotovášnivým stiskem digitálního aparátu zvěčňovali.

Najednou z ničeho nic se začal ozývat vzrušivý šrumot, přijížděla první bílá limuzína a z ní vystoupil TONY REVOLORI, fotoaparáty ho obklíčily a cvakot zrcadlovek kmital ve stejné frekvenci jako moje zkornatělé srdce.  Rozzářená mladistvá nová hvězdička, která vystoupala na filmové nebe si to kráčela po červeném koberci jak po mléčné dráze doprovázena klubkem zájemců, kteří se kolem jeho drobné postavičky stahovali jak chapadla chobotnice. Následně v malém časoprostoru přistavuje k vchodu do pasáže Lucerny další bílá limuzína a v ní WES ANDERSON.

Pokorně si vykračuje vstříc dnešní premiéře za blikotu zrcadlovkových blesků a v tu chvíli, jak dobře načasovaná bomba, se objevuje JEFF GOLDBLUM. Rozdává úsměvy na všechny strany, jeho podpisy létají z papíru na papír s ochotou, která nezná mezí. Fanoušci si spokojeně prohlížejí své úlovky a září jim oči neskutečnou radostí. Hvězdy se shromažďují u nádherného schodiště, které se táhne do útrob jednoho z nejkrásnějších kinosálů, jenž nám matička zem poskytuje, do secesí zkrášlené Lucerny. Ještě chybí jedna hvězdička s půvabným názvem SAOIRSE RONAN a ta se náhle zjevuje jak bohyně vycházející z mlžného oparu. Lehce se nadnáší nad měkkým kobercem, který svou rudostí zvýrazňuje její něžný bělistvý půvab a eleganci.  Kompletní hvězdný čtyřlístek společně s producentem JEREMY DAWSONEM utvořil na schodišti souhvězdí, které se stává pro mě nezapomenutelným zážitkem, a já se zadrženým dechem pořizuji přes hromady navalených těl fotografů jeden snímek za druhým.

salisbury a  Jeff Goldblum

Po fotografickém ukojení se pomalými, šouravými kroky všichni společně přesouváme do kinosálu, který je naplněn k prasknutí světélkujícími a dychtivými zraky diváků a divaček. Naše hvězdné souhvězdí představuje film a pevně věří v to, že se nám bude líbit. Je z nich cítit sebevědomí pramenící z dobře odvedené a náročné práce.  Po krátkém úvodním řečnění hvězdy odcházejí a sál v mžiku pohasne, tedy alespoň do té doby než je zas ozářen prvními záběry filmu.  Zakousávám se pln emocí do úžasného příběhu, který mě jak černá díra vcucává do sebe a já dychtím po každém novém záběru, ale to už je zas jiný příběh. Příběh, který je hoden recenzenta.

Autor článku: Milan "salisbury" Bukáček