Článek: Reportáž z autogramiády TIMA BURTONA!

Myslím, že nemá cenu představovat někoho tak vizuálně geniálního jako je Tim Burton. Když jsem se před nějakým časem dozvěděl, že zde bude slavnostně otevírat svou vlastní výstavu s názvem TIM BURTON A JEHO SVĚT s možností autogramiády, ihned jsem věděl, že se toho musím zúčastnit. Cesta byla s jedním trnem a tím byl on-line předprodej, kde vstupenku mohlo získat pouze 250 živoucích kostlivců. Nu což, znalosti mé ohledně on-line předprodeje jsou značné, tak jsem věřil, že to dokážu i vmáčknu se do řad šťastlivců a vytlačím ze sebe slzu šťastné radosti. A taky se tak stalo. Vyprodáno bylo za tři minuty a já jsem byl součástí výprodeje, neb se mi to opravdu podařilo a vstupenku jsem tímto způsobem vyzískal a za pár chvil mohl ji opatrně vítězoslavně žmoulat v ruce. Dle instrukcí organizátorů bylo povoleno focení během autogramiády, což jsem považoval za velmi pozitivní zprávu. Autogram Tim Burton vloží pouze jeden a to do jedné ze čtyř předepsaných publikací. Spokojenost na mé straně byla velmi značná.

Nastal soudný den pátek 28.března roku 2014 a já jsem vyrazil k 11. hodině na místo setkání s Timem Burtonem, což bylo na Staroměstské náměstí do gotického výstavního chrámu, jakým je Dům U Kamenného zvonu. Venku vše vypadalo pohodově, žádná fronta, nikde nic. Autogramiáda měla začít v 11.30 a já jsem předpokládal táhnoucího se hada po kostkách starobylého náměstí. S lehkou obavou jsem se vinhaloval do jícnu budovy, kde nalezená fronta byla vtlačena v hlavní chodební tepně, postupně nabírala na délce a za několik málo dalších chvil ocásek hada začal vyčuhovat z jícnu ven na kamenné podloží Staroměstského náměstí. Chvilkové štěbetání v táhnoucí se řadě zaměstnávalo mé rozrušení. Zhruba v čase předpokládané autogramiády se někde u hlavy frontového hada začal ozývat jásot, bylo jasné, že Tim Burton dorazil a autogramiáda může začít.

Můj záměr byl takový, že autogram si nechám umístit do katalogu k této výstavě. Problém byl ten, že já jsem stál ve frontě a katalog k prodeji se nacházel mimo pochod rotového hloučku. Poprosil jsem slečnu co stála za mnou, zda by mi nepodržela místo a vyrazil jsem na túru za katalogovou publikací. Docupital jsem do OBCHŮDKU TIMA BURTONA, kde se na mě usmívala spousta suvenýrů s motivy postaviček vytvořených Timem Burtonem a též se na mě velmi vřele usmívala další fronta, která mě lehce podkopla nohy a já s vyraženým dechem očima bičoval k pohybu tohoto zlověstného hada. Bohužel s ním nepohnulo nic. Čtyři ženy staršího data zrození obsluhující frontu, evidentně netušily, která bije. Chaos u nich panoval na prvním místě a já jsem se díky nim, topil v něm s nimi. Po deseti minutách čekání, kdy jsem nepopošel ani o píď a vytvořil si pod sebou hodně smutný důlek, ke mně dorazila dívčina s tím, že jsme na řadě a Tim Burton nás očekává.

Já ve zmatku předběhl frontu s prosíkem a žalostným pohledem, takže mému předběhnutí bylo vyhověno. Stanul jsem před jednou z těch čtyř pomalých grácií, která ke mně natáhla krk jak hladová saň, a poprosil jsem o jeden katalog. Nastalo něco tak úžasného, co si do smrti budu pamatovat. Paní velmi pomalými pohyby mi naznačila, že jen domarkuje zákaznici a bude se mi v mžiku věnovat. Já jsem samozřejmě chápal její postup a pln netrpělivosti posečkávám. Následně mi šouravými pohyby podává katalog, já v rychlém mrsknutí kobřího ocasu předávám bankovky, paní je přijímá s tím, že nemá drobné, ať tedy počkám, že to u kolegyně rozmění. Lapal jsem po dechu, tep se mi zrychloval, spánky pulzovaly. Konečně se paní docourala se zpětnou platbou, leč nechtěla mě ještě pustit, neb mi musí nutně vystavit účet za provedenou transakci. Protnul jsem zuby jazyk, krev se mi cedila po ústním svalovém orgánu a v duchu jsem lomil rukama, ach bože proč?

Konečně jsem dostal účtenku, kterou s povděkem házím někam do kapesního¨ laloku. Dobíhám zpět do autogramové fronty, stíhám to v okamžení, kdy vteřinová ručička praštila na ciferníku po čísle dvanáct, ze kterého se nesmělý prach lehce rozptýlil. Procházím třetí kontrolou, kde mi konečně odtrhávají vstupenku. Lapač obrázků mám pověšený na krku, v jedné ruce katalog, v druhé ruce odtržený tiket. Vcházím do místnosti a najednou Tim Burton s usměvavou tváří mě vítá. Vstupenku chaoticky zahazuji do knížky, Tim Burton předhazuje před sebe svoji pravici i podává mi ji s úsměvem, který má snad vlepený v obličeji. Ruku s radostí přijímám, potřesu, přitom jeho asistentce podávám knížku k podpisu.

Nalistuje na stránku, kde opravdu autogram umístit nechci, prosím o změnu stránky, ale jsem odmítnut, neb není času nazbyt. Tim Burton s neskutečně stálým úsměvem vtepává svůj autogram do mé publikace a já aniž bych v těch několika vteřinách stačil nějak výrazně reagovat, odcházím s povděkem. V rychlosti zmatku jsem ohledně focení zkazil co se dalo, takže můj fotolovič nevytvořil to, co naplánováno bylo, ale i tak to byl zážitek, na který vím, že do smrti nezapomenu.
Pln dojmů jsem si prošel již v poklidném pulsu výstavou, která je jedinečná a myslím, že každý fanoušek i nefanoušek filmu by se jí měl zúčastnit. TIM BURTON A JEHO SVĚT je nesmírně poutavě zajímavý a já jsem rád, že jsem alespoň na chvíli mohl být jeho součástí. 

Autor článku: Milan "salisbury" Bukáček