Kino recenze

Dva pittsburští boxeři Billy „Kid“ McDonnen a Henry „Razor“ Sharp spolu v 80. letech svedly dva legendární zápasy. Pokaždé vyhrál jeden z nich a k dalšímu souboji již nedošlo, ač po něm Kid velmi toužil a Razora k němu několik let opakovaně vyzýval. Časem oba boxu nechali. Kid začal úspěšně podnikat a Razor skončil jako dělňas ve fabrice. V současnosti, zhruba po třiceti letech, se však vývojáři v XBoxu rozhodli vytvořit boxerskou hru a k zahrání svých postav se mladému manažerovi podaří obě legendy přemluvit. Bohužel se ve studiu potkají, a jelikož v Kidovi stále vře touha po neuskutečněné odvetě a Razor je zase na Kida naštvaný, protože ten mu tenkrát před lety svedl přítelkyni Sally, dojde na pěsti.

Strkanice je zachycena na mobilní telefon a během pár dnů se stane senzací internetu. Příležitosti se chytí promotéři a začne vyjednávání dosud nikdy neviděného zápasu cca šedesátiletých boxerů. Přes určité potíže související se zdravotním stavem postarších pánů, ale i osobním životem boxerů, neboť se do všeho zamíchá i ona osudová bývalá přítelkyně a její syn, se zápas podaří domluvit. Co začínalo jako recese, vyprodalo obrovskou sportovní halu a všem je jasné, že půjde o velice výjimečnou událost, při které ale půjde o život. A to doslova.

Snímek Zpátky do ringu režíroval spíše komediální Peter Segal (např. Kurs sebeovládání, Dostaňte agenta Smarta či Zamilovaný profesor 2). Od filmu jsem očekával sportovní komedii. Výsledek bohužel balancuje tak nějak mezi a do party ještě přibírá konverzační drama. Na komedii bych čekal více humoru, i když některé scény jsou opravdu vtipné či úsměvné, jen jich není dost. Na sportovní film je v něm paradoxně málo sportu. Sekvence, kdy se oba borci dostávají po letech do formy, patří právě k těm vtipnějším, ale jsou moc krátké a vlastně jediný boxerský zápas je ten závěrečný.

A ten se zase musí brát s nadhledem, a to ne vzhledem k věku herců a postav, ale vůbec k celému pojetí souboje. Prostě nečekejte realisticky vypadající bitku ve stylu např. Warriora. Vtipné a sportovní scény jsou prokládány až překvapivě vážnými dialogy, které pramení z dávných příkoří a špatných rozhodnutí postav. Je jich moc, jsou dlouhé a nabourávají tempo vyprávění. V těchto momentech na mě z plátna mávala nuda. Naštěstí se tyto chvíle dají přežít, ale kdyby byly natočeny lehčeji, nebo kdyby byly jinak sestříhané, více by zapadali do konceptu zamýšlené komedie. Takhle mi z toho nakonec vylezla tragikomedie se sportovními prvky.

A abych nezapomněl, samozřejmě nechybí tradiční klišé podobných filmů. Když už jsou oba natrénovaní a připravení do ringu, tak se něco zvrtne a najednou to vypadá, že ze zápasu sejde, aby se však nakonec borci „kousli“ a do souboje přece jen nastoupili.

Z herců samozřejmě dominují Robert De Niro jako „Kid“ McDonnen a Sylvester Stallone v roli „Razora“ Sharpa. Oba mají s boxerským filmem své zkušenosti, přičemž se dokonce do tohoto snímku propašovalo několik vtipných odkazů na Rockyho. Nejlepší jsou scény, které mají oba herci spolu. Ty jsou svižné a vtipné, protože mají oba rivalové neustálou potřebu se špičkovat nebo všelijak urážet. Roli Razerova sarkastického trenéra si zahrál zkušený Alan Arkin a i jeho postava je většinou zdrojem určitého humoru. Osudová žena Sally v podání Kim Basinger, která je sice stále krásná, ale nějak mě nebavila. Za zmínku ještě stojí Jon Bernthal jako Kidův syn a Kevin Hart jako mladý manažer, jehož postava však byla jen klasickou karikaturou ukecaného černocha s plnou hubou rasistických poznámek.

Není to úplně špatný film, jen je nevyvážený. Přesto doporučuji počkat a neodcházet ze sálu ihned se závěrečnými titulky, protože jsou do nich vloženy ještě dvě vtipné scény, přičemž ta druhá je snad nejvtipnější z celého filmu, což je v jistém smyslu vlastně smutné.

6/10

Autor článku: - staka -