Kino recenze

David Soren si natočil další animák, který se stejně jako jeho prvotina Příběh žraloka a první pokračování bandy z Madagaskaru, zařadí do škatulky těch méně povedených až lehce otravných a nezábavných pohádek. 
Už jsme to viděli mockrát a v několika různých baleních, od animovaných pohádek přes komiksové velkofilmy. Mladý, nespoutaný a nebojácný teenager, který jde tak trochu proti proudu má velký sen. Ten se zdá být nereálný a schovaný někde v nedohlednu. Jenže nudný život, ještě nudnějšího puberťáka se rázem obrátí o 360 stupňů během nehody, která již zmíněnému teenagerovi změní navždy život. Obdaří ho schopnostmi, které mu cestu k vytouženému cíly zjednoduší a významně zkrátí. V našem případě si do této rovnice dosaďte na místo nějakého adolescenta šneka a za zmiňovanou nehodu překopání celé DNA tekutým dusíkem a příběh o šnekovi, který může jezdit Indianapolis 500, máte na světě.

Zní to dost bizardně, ale proč by vlastně ne, jsme v animovaném světě, kde se smí téměř všechno. Můžeme si myslet, že by to vlastně mohlo bez větších problémů fungovat, ovšem opak je pravdou. Filmu chybí spousta aspektů k tomu, aby se mohl počítat do první ligy těch chytřejších, propracovanějších a přesah nabízejících animáků. Co film sráží asi nejvíce mezi průměrné animované bijáky je to, že se v něm nedočkáme ničeho, co by dokázalo alespoň trochu diváka zaujmout a nabídlo mu pocit něčeho trvalejšího a intenzivnějšího, než jen pohybující se barevné nic neříkající postavy na plátně. Dalo by se to říct asi tak, že po pár hodinách od skouknutí Turba si budete říkat, jestli jste ho skutečně viděli, protože pamatovat si budete asi jen hlavního šnečího hrdinu a pár momentů z finálového závodu, které byly stejně ve většině odhaleny v traileru. 

Příběh je vskutku triviální a pravděpodobně dokáže uspokojit nebo dokonce nadchnout pouze dětské diváky, či nepříliš náročného už odrostlého diváka. Je nám nabídnuta opravdu jen klišoidní zápletka, předvídatelná snad už od úvodních titulků. Samozřejmě se to filmu v tomto žánru dá odpustit, ale to platí jen v tom případě, že nám je nabídnuta nějaká náhrada v podobě zajímavých postav, akčních scén nebo vtipných sekvencí filmu. Bohužel pro film i pro lehce náročnějšího diváka se z výčtu náhrad za špatný scénář ničeho nedočkáme, alespoň ne v takové míře aby nás to dokázalo na hodinu a půl zabavit. Opravdu se mi několikrát během projekce stalo, že jsem očima tlačil děj kupředu a těšil se na akční konec, který je mimochodem opravdu asi to největší pozitivum. Již zmiňované finále filmu, které se nepřekvapivě odehrává na dráze závodů Indy 500 je sestříháno v slušném tempu, neměl jsem sním žádný větší problém a napraví tak alespoň částečně hořkost, kterou jsem pocítil během první hodiny a čtvrt filmu. Samozřejmě i zde se dočkáme zbytečných povrchních frází, kterým snad nikdo nepřikládá velkou váhu a jen si říká, jestli to tam skutečně muselo být. I to ponaučení, které je v mnoha filmech zaměřených na dětské diváky je zde opravdu otravné a nic nepřináší.

Celý film kolem diváka, kterému je čtrnáct a více let, jen tak propluje. Nebudete si po pár minutách, kdy opustíte sedačku v kinosále jistí, jestli jste film vůbec viděli, prostě bude Vám jedno a to je myslím, dost zásadní věc. Snímek nabízí vskutku jen průměrnou zábavu, která příliš nenadchne ale zároveň ani neurazí. Pro děti je zde určitě řada samoúčelných atrakci, kvůli kterým je dost pravděpodobné, že si budou tu či onu scénu rádi připomínat ale pro alespoň trochu náročnějšího diváka není zde vůbec nic nového a vše je už lehce okoukané. 

5/10

Autro článku: hondza