Kino recenze

V ne příliš vzdálené budoucnosti se v pacifickém oceánu, mezi dvěma tektonickými deskami otevřela trhlina mezi dimenzemi, prostřednictvím které začala do našeho světa pronikat obrovská monstra s vizáží prehistorických dinosaurů. Tyto giganty lidé nazvali Kaiju. Lidstvo bylo pochopitelně trochu zaskočené. Konvenční zbraně na ně neúčinkovaly. Zoufalá situace vybičovala lidskou solidaritu na maximum, a tak byly zapomenuty pozemské spory. Světové velmoci společnými silami vyvinuly projekt Jaeger, tedy výstavbu monstrózních bojových robotů ovládaných dvěma myšlenkově provázanými piloty, které přenesly boj do vyšších a drtivějších levelů, kterému Kaiju ke své nelibosti porozuměly. Přes jisté úspěchy byl projekt po čase ukončen. Vládcové zemí začali raději peníze vrážet do zdánlivě nedobytných zdí, stavěných kolem pobřežních měst. Když však zjistili, že to byla chybná a naivní cesta, bylo již málem pozdě. Kaiju z oceánu vystupují v čím dál kratších intervalech a je tedy potřeba oprášit bojové Jaegery a do nich najít odpovídající piloty. Jedním z nich je i zkušený Raleigh, který sice již několik let nesedl do „kokpitu“, ale na žádost svého bývalého nadřízeného maršála Stacker Pentecosta se přesouvá do Hong Kongu, bašty posledních pěti Jaegeru. Tam kromě bojové přípravy probíhá i vědecký výzkum, která na invazi čím dál tím větších a nebezpečnějších monster vrhá jiné světlo. Co se nejprve zdálo jako náhodné průniky do naší dimenze, je z nového úhlu pohledu cílena dobyvatelská válka, za kterou stojí patrně inteligentnější bytosti než ty, které se k nám derou dírou ze dna oceánu. Na několik zbylých Jaegerů tak čeká ještě jedna, vrcholně nebezpečná, sebevražedná mise s cílem vykopat nezvané přerostlé bubáky z našeho písečku, a že se do Kaiju nebude ani trochu líbit, je věc jistá.

Za snímkem Pacific Rim stojí hlavně stylový vypravěč temných záležitostí Guillermo del Toro režisér počinů jako Blade 2, Faunův labyrint a hlavně oba díly Hellboye. Je vidět, že jako z inspiračního zdroje bylo čerpáno zejména z japonských filmů o obrovských monstrech typu Godzilla, Gappa a stovek dalších variací. Nicméně del Toro pojal téma po svém a proti monstrům postavil kromě tradičních tanků a stíhaček ocelové roboty, což je záminkou pro dech beroucí, efektní a opravdu povedené destruktivní souboje v bouřícím moři nebo v ulicích velkoměst. Vizuální zpracování robotů (Jaegerů) tak i monster (Kaiju) je nápadité a jejich vzájemné rvačky jsou až na pár výjimek dokonale přehledné a to je dobře, protože tyto souboje jsou hlavním důvodem, proč na snímek do kina chodit. V této souvislosti musím zmínit, že ačkoli nejsem vůbec příznivcem formátu 3D, tak u Pacific Rim je 3D velmi povedené a přehledné i když se značná část filmu odehrává v noci nebo posléze pod vodou. Super jsou i Kaiju jako takové, za jejich vzhled by se nemusel stydět ani H. P. Lovecraft se svými Cthulhu vizemi, jehož je ostatně del Toro velkým fanouškem.

Kámen úrazu však nastává, když na plátně nejsou ani roboti ani Kaiju. Vztahy mezi lidmi jsou jen tak ploše načrtnuté a charaktery postav letmo nastíněny. Např. konflikt mezi dvěma piloty, který je nám předkládán, je v kontextu se situací, ve které se odehrává nejen dětinský, ale přímo nesmyslný. Naopak několik potencionálně zajímavých postav, jako jsou čínští nebo ruští piloti, není rozvedeno vůbec. Lidé jsou v tomto filmu prostě pouze kolečky v gigantickém celku. Občas to také skřípe v dialozích a některé scény jsou až moc klišé na to, aby se daly brát vážně.  Škoda také příliš amerického konce. Temnější závěr by filmu slušel rozhodně více. Z herců s plným počtem bodů rozhodně obstál Idris Elba, který je dostatečně charismatický, aby svou roli drsného, ale spravedlivého vůdce ustál. Ostatní herci a jejich postavy jsou víceméně zaměnitelní a nezapamatovatelní. Čest výjimkám, které tvoří dvojice vědců, kteří jsou sice na hranici karikatur šílených vědátorů, ale jsou výrazní a dobře by zapadli třeba právě do Hellboye. Pak je tu i spíše mile vtipná role samotného Rona „Hellboye“ Perlmana hrající překupníka s Kaiju orgány.

Pakliže budeme brát Pacific Rim – Útok na Zemi pouze jako letní blockbuster s vynikajícími digitálními triky, nápaditě a dobře natočenými souboji gigantických protivníků, u kterého nemusíte moc přemýšlet, tak se nejspíš dobře pobavíte (jako jsem se pobavil já). Nic víc od filmu čekat nelze. Nemohu se ovšem ubránit myšlence, že jsem od Guillerma del Toro čekal více propracovaný, možná trochu mytologický, příběh. Pro příště bych pana del Tora poprosil konečně o realizaci jeho vysněné adaptace Lovecraftovi novely V horách šílenství, o které již několik let mluví. Děkuji.

- staka -