Kino recenze

Ron Woodroof si žije svůj obyčejný život průměrného Texasana. Pracuje jako elektrikář, nezřízeně prohání sukně a ve volném čase se motá kolem rodea. Jednou to s ním však při práci sekne, a když se v nemocnici probere, doktor mu sdělí diagnózu HIV pozitivity. Jelikož se píše polovina 80. let minulého století, kdy byla nemoc AIDS v plenkách, měla stigma nemoci homosexuálů a současně heterosexuální borci s mohutnými kníry Ronova typu rozhazovali semeno po hrstech, Ron svou diagnózu rázně popírá. Příznaky však ignorovat nemůže a proto se o nemoc začne zajímat detailněji. Doktoři mu sice předpověděli maximálně měsíc život, on se ale odmítne vzdát. Po fiasku s oficiální americkou léčbou hledá pomoc v Mexiku. Zde se poprvé dostane k účinným lékům, které mu sice zaberou, ale které neposvětila všemocný americký úřad pro kontrolu léčiv.

Přestože je Ron z počátku řádný texaský homofob, skrze svou nemoc si rozšíří obzory. Až na výjimky ho dosavadní přátele opustí, najde si však nové. Společně se stejně nemocným  transsexuálem Rayonou založí Dallas Buyers Club, jehož prostřednictvím začne Ron distribuovat lékařskou pomoc ostatním nemocným navzdory tlakům domácí farmaceutické lobby. Experimentální léčivo pašuje z různých států a časem si vybuduje silnou pozici na černém trhu. Přes předpovědi lékařů Ron žije rok za rokem a stále provozuje svou pionýrskou činnost. Jeho boj ho však stojí peníze, osobní oběti a přivede ho až před soud, přesto snad nikdy nežil víc naplno a intenzivněji, než v těchto letech.

Když jsem před příchodem do kina zjistil o čem film režiséra Jean-Marc Valléea je, byl jsem na rozpacích, zda se nedočkám druhé Philadelphie. Naštěstí mohu říct, že nikoli. Ač proti jmenovanému filmu nic nemám, neměl jsem na to, při pátku, náladu. Nicméně mé obavy se nenaplnily. Snímek, inspirovaný skutečnými událostmi je natočen bez patosu a falešného sentimentu. Přestože jde o silné a těžké téma, je děj odlehčen několika úsměvnými momenty a vůbec celá atmosféra filmu se nese v realistickém nepodbízivém duchu, což mi je mnohem sympatičtější, než aby se někdo snažil na toto zadání natočit slzopudné melodrama. 

Film je vlastně o osobní statečnosti muže, který se dostal do osudové životní situace, přesto se nevzdal a začal bojovat. Nejprve se snaží jen si prodloužit život, jak to půjde. Čím více se o nemoci dozvídá a zjišťuje možnosti soudobé oficiální léčby, kterou představuje jediný schválený lék, který více škodí, než léčí, tím je mu jasnější, že bude muset nastoupit metoda ve stylu „udělej si sám“. Svou pílí se vypracuje do role vedoucí osobnosti alternativní léčby, nejprve sice, aby na tom narejžoval, ale později je pro něj pomoc ostatním přednější. Snímek ukazuje i fakt, že diagnóza touto smrtelnou nemocí s sebou přináší nejen zdravotní komplikace, ale i sociální problémy. Nemocní v řadě situací přicházejí o důstojnost, celoživotní přátele i rodiny. Naštěstí vše je ve filmu podáno civilně bez snahy dojit emoce z diváka za každou cenu.

Přestože jsem již pochválil střízlivé filmové pojetí tématu, nejdůležitější a nejvíce hodné zájmu jsou především herecké výkony. To, co předvádí Matthew McConaughey v hlavní roli, je podle mě jeden z vrcholů jeho dosavadní herecké činnosti. Nejen že roli obětoval svou muskulaturu a čajovou dietou ze sebe udělal kostru potaženou kůží, ale jeho projev je stoprocentně uvěřitelný a přesvědčivý. Začíná jako chlastající promiskuitní děvkař, co občas smočí nos v koksu, který se vlivem okolností postupem let změní v úplně jiného člověka a divák mu to prostě věří, soucítí s ním a fandí mu. Třešničkou na dortu je jeho texaský přízvuk.

Za roli už také dostal cenu z mezinárodního filmového festivalu v Římě. O něco menší úlohu vyfasoval Jared Leto hrající transsexuála Rayonu. Přestože by taková postava sváděla k homosexuální „vykroucené“ karikatuře, opět je jeho kreace bezchybná. Ani stopa po přehrávání či zesměšňování. V dalších rolích se představí Jennifer Garner jako příjemná doktorka Eve, překvapivě nehumorný Steve Zahn v roli policisty nebo Denis O´Hare -  můj oblíbený upírský terorista Russell z Pravé krve.

Nic jsem od filmu nečekal a o to víc jsem dostal. Přepokládám, že Matthew a Jared si vyslouží minimálně oscarové nominace a já jsem rád, že jsem viděl za co.

7/10

Autor článku: - staka -