Kino recenze

Hvězda Toma Hankse začala v posledních letech povážlivě uvadat a nic na tom nezměnil ani snímek sourozenců Wachovských Atlas mraků, který byl celosvětově přijímán, když ne s odstupem, tak alespoň rozpačitě. Vše se mělo změnit a vrátit zpátky do úspěšných hereckých kolejí, když se Tom Hanks spojil s Paulem Greengrassem, aby natočili dokumentární drama, které bude vykreslovat příběh jednoho obyčejného kapitána americké dopravní lodi, která za cestou po oceánu zažije únos somálskými piráty. Očekávání byla veliká, protože šeptanda po celém světě, která Kapitána Phillipse doprovází, je více než přívětivá. 

Už od samotného začátku je Vám jasné, že nepůjde pouze o jednoduchý hollywoodský film, který má za úkol pouze ,,pobavit“, popřípadě vyloudit z každého z nás emoce. Jde o film se silným (na hollywoodské poměry) politickým podtextem, který je tlačen a prezentován od prvních minut. Na samotném začátku filmu jsou divákům servírovány mohutné rozdíly mezi životem o způsobem obživy hlavních hrdinů, ať kladných či záporných. Na jedné straně vidíte Richarda Phillipse spokojeného otce od rodiny, který si žije svůj poklidný život kdesi v Americe a živý se poctivou prací jako kapitán nákladních lodí. Na straně druhé je vidět bída somálského lidu, který nepřívětivé okolnosti zahnali do kouta a v podstatě je nutí shánět obživu nelegální cestou. Právě v  tuto chvíli kdy uvidíte dav somálských pirátu jak jen tak mimochodem a bez jakéhokoliv problému, či výčitek plánuje únos osamělé dopravní lodi, dojde Vám, že únosy berou jako jediný a v jejich očích správný způsob výdělku peněz. V této části filmu, jenž zohledňuje obě skupiny v podstatě stejnou měrou, tak aby byly vysvětleny příčiny, že nejde o pouhý rozmar. Je zřejmé, že divák bude muset u filmu více přemýšlet, než se může na první pohled zdát. Právě na samotném začátku se může přímo nabízet fakt, že Greengrass jen tak klouže po povrchu a seznamuje nás běžným způsobem s postavami filmu, ovšem při bližším prozkoumání je tomu naopak. Nutno hned na začátku dodat, že celý film je politickým podkresem prošpikován a nejpatrněji to lze vyčíst v úplně poslední scéně filmu.

Seznámení s oběma stranami je silné a emotivní, ovšem slet události, které uvidíte při somálském útoku na dopravní loď, je důkazem, že Paul Greengrass je zručný a inteligentní režisér, který dokáže i z minima vytěžit maximum. Neboť i ve zdánlivě všedních scénách, ve kterých by jiný režisér jen nesměle pokukoval čím diváka zaujme a připraví na následující, tam Paul kraluje festivalem dokonalých záběrů, které jsou nevšední a dokážou diváka bezpečně zarazit do sedačky s nepříjemným a mrazivým pocitem v zádech, že přijde něco, co by z nás nechtěl nikdo zažít na vlastní kůži. A právě somálské dobývání lodi je jeden z vrcholů celého filmu, protože ten stísněný pocit bezmoci, který kapitán a jeho posádka mají je podán neskutečně reálně a vše dokresluje stejně jako na začátku perfektní práce s kamerou. V tomto okamžiku se rozjíždí koloběh emocí a emotivních situací, které budou větší či menší měrou poskládány během celé stopáže filmu.  Prvních, zhruba čtyřicet minut Vám tedy uteče jako voda a Vy se budete už nedočkavostí těšit, co se bude zbylou hodinu a půl na plátně dít. 

A musím Vás potěšit, protože film ani na chvíli nepolevuje ze své intenzity. I nadále budete sedět přikováni ke svému sedadlu a budete hltat každý dialog či gesto jak somálských pirátu, tak Toma Hankse už jako jediného uneseného rukojmího z nákladní lodi. V těchto klidnějších pasážích se naplno projevuje perfektní spolupráce mezi režisérem Paulem Greengrassem a jeho dvorním kameramanem Barrym Ackroydem. Jeho styl je nejen bezchybný, ale dokresluje i celou dokumentárnost snímku, která byla tíženým výsledkem. A právě zde si také uvědomíte, že film není o Tomu Hanksovi jako o skvělém herci, který se v této roli opět našel, ale především o bravurně zvládnuté režii. Paul si svým režisérským rukopisem i v tak tísnivé atmosféře dokáže najít cestičku na povrch a odprezentuje divákům, za pomocí scénáře, děj s tak hutnou dějovou linií a jemným, ovšem někdy trochu tvrději tlačeným politickým podtextem, až se Vám tají dech. 

Celý snímek je dokonale dobarven tou nejpůsobivější scénou z celého filmu. Ta se odehrává v samotném finále filmu na ošetřovně, kde je přítomen pouze Tom Hanks a ošetřující personál. Zde je pomocí pouze pohledů, gest a pár slov, vykresleno tak velké životní trauma, které se Vám zaryje až na kost a ještě dlouhé hodiny budete mít co dělat, aby jste se toho tísnivého pocitu zbavily. V těchto okamžicích pochopíte proč má Tom Hanks doma dva Oscary za hlavní herecký výkon a nedivil bych se, kdyby za tuto roli přidal třetího ,,plešouna“ do sbírky. Zároveň jsou zde patrné dvě naprosto odlišné strany mince. Na jedné se nachází zlomený kapitán dopravní lodi, jenž je poznamenán na zbytek života a na straně druhé systém, ve kterém žijeme. Celý film tak působí dosti zneklidňujícím dojmem a umocňuje tak, již zmíněný politický podkres celého filmu. 

Konečný verdikt, je jasný. Ryzí drama, plné napětí a skvělých hereckých výkonů, které je divákům odvyprávěno, je přesně ten tip filmu, který nejde jen po povrchu, ale dokáže zabrousit i do daleko hlubších vod, než jak se na první pohled může zdát. Režisér Vás tak nutí nad filmem přemýšlet ze všech stran a to je dobře, protože filmů s pomyslným přesahem, který by dokázal tak intenzivně tnout do živého za posledních let mnoho neuvidíte.

10/10

Autor článku: hondza