Kino recenze

Agentka FBI Sarah Ashburn je v tom, co dělá prostě nejlepší. Ostatní agenti jí sice nemají ani trochu rádi, ale na to ona kašle. Žádný soukromý život, žádné koníčky, jenom práce. Má za sebou více úspěšných případů než kdokoli z kolegů, a proto si brousí zuby na uvolněné velitelské místo. Aby šéfovi dokázala, že si povýšení zaslouží, je odvelena do Bostonu, kde má rozprášit novou drogovou síť. Už při příjezdu si vyloženě nepadne do noty s místní policajtkou Mullinsovou. O to větší je pro ni šok, že spolu budou muset na případu spolupracovat. Pro upjatou a za každé situace chladně profesionální agentku je kontakt se sprostou, vepřoidní a ušmudlanou policistkou z ulice jako rána kladivem do hlavy. Jenže situace si žádá oběti, a tak obě důstojnice spolknou svou hrdost a vzájemné profesionální neshody a ono to kupodivu začne fungovat. Z počátku kooperativa sice více než dře, ale po pár akcích a zejména po společně prokalené noci v zaplivaném irském baru se z obou žen stanou i kamarádky. Právě v čas, protože se zdá, že mají v policejním týmu krysu, se kterou bude potřeba zatočit a drogový boss, který přešel do protiútoku, jde nejenom po nich, ale rodinných příslušnících. Pro ochranu rodiny a v zájmu zákona a práva je potřeba naládovat všemožné kvéry, které má Mullinsová doma v ledničce, a vyrazit do ulic zatnout nepolapitelnému narko-bossovi tipec.

Drsňačky jsou kriminální komedií operující v podžánru tzv. buddy movie, tedy filmu o parťácích. V tomto případě o parťačkách. Režie se ujal Paul Feig, který dříve působil spíše jako televizní režisér, kdy se podílel např. na seriálu Tráva, či na americké verzi Kanclu. Kriminální linie snímku docela funguje, ale s tím vědomím, že jde o standardní nijak objevnou zápletku, které se objevuje v tisících jiných kriminálkách. Stěžejním by tedy měla být komediální složka. To, že ve filmu nefunguje logika, mi vyloženě nevadí, když to není thriller, ale tváří se to jako komedie. To, že je snímek sestavený ze samých klišé, už mě trápí o trochu víc. Nepovažuji se za vyloženého intelektuála a sprostost mě nikterak neuráží, přesto jsem si bohužel v Drsňačkách nenašel nic, co by mě bavilo po celý film. Vyloženě jsem se zasmál asi dvakrát, pousmál o něco vícekrát. Komika vychází hlavně z toho, že Sandra Bullock hrající Ashburnovou je sice pohledná, ale sociální mimoňka a Melissa McCarthy jako Shannon Mullinsová zase tlustá, sprostá a drsná. A to mi opravdu vtipné nepřijde. Obě postavy jsou karikatury, které se chovají podle stanovených šablon od počáteční nevraživosti, pře sblížení až po souznění.

Kromě shora uvedených dam jsou samozřejmě ve filmu i další postavy, ale ty jsou odsouzeny už vyloženému figurkaření a okolo hlavního dua se jenom tak nevýrazně plácají. To se týká třeba Michaela Rapaport a někdejšího slibného herce nezávislých filmů. Prostor projevit se nemá ani komediální herec Marlon Wayans.

Několik lidí se v kině smálo celou dobu, takže své diváky si snímek určitě najde a ti ho budou obhajovat jako oddychovou, letní komedii, jejímž účelem je především pobavit. Neberu jim to, ale podruhé už bych ho vidět nemusel. Na druhou stranu zase uznávám, že až na několik okamžiků jsem se nenudil a jak jsem uvedl výše, několik málo scén mě rozesmálo. Jenom toho, co mi přijde vtipné, bylo málo, což u komedie vnímám jako zásadní nedostatek.

Autor článku: - staka -