Kino recenze

Aneb dokumentární komedie o řidiči, který maloval politikům tykadla, jak své dílo titulují sami tvůrci Vít Klusák a Filip Remunda. Už zde můžeme najít první z mnoha rozporů, které tento dokument nepochybně vyvolá. Nic komediálního totiž na příběhu Romana Smetany, který strávil sto dní za mřížemi a několik dalších dnů soudním popotahováním kvůli banálnímu přemalování politicky agitačních billboardů neshledávám. Možná, že tím tvůrci chtěli vyjádřit, že film obsahuje některé úsměvné scény, jenže ta úsměvnost většinou pod tíhou reality patřičně hořkne. 

Film Dobrý řidič Smetana vychází z původního 52 minut dlouhého dokumentu Svobodu pro Smetanu pro seriál České televize Český žurnál. Hlavním hrdinou (možno dle libosti dát či nedat do uvozovek) je olomoucký řidič autobusu Roman Smetana, většinový občan České republiky nespokojený s politickou situací. Rozdíl mezi ním a zbytkem většiny je ten, že nezůstává jen u slovního projevu nespokojenosti, ale stojí za ním i činy. Činy odvážné, rozporuplné, ale jak se nakonec ukáže, i trestné. Na základě udání jeho kolegy, který ho viděl přimalovávat politikům tykadla a různá hesla na autobusy oblepené předvolebními politickými plakáty, byl Roman Smetana obviněn, souzen a nakonec také odsouzen k zaplacení pokuty a alternativnímu trestu. Pokutu zaplatil, trest odmítl, a v tu chvíli vstupují do jeho života filmaři, aby jeho další osud zachytili.

Klusák s Remundou už od začátku nepokrytě dávají najevo, že tento dokument se nebude snažit o objektivní posouzení celé kauzy s výrazným odstupem, ba naopak. Roman Smetana je pro ně evidentně hrdinou a veškeré dění se tak točí kolem něj. Z filmu se mi jeví jako poměrně inteligentní člověk, stojící si za svými názory a činy, se smyslem pro humor. Prostě a jednoduše sympaťák, a tak není divu, jaký postoj k němu filmaři zaujmuli. Vrcholem (pro mě osobně vrcholem kýče) je pak jejich gesto sounáležitosti a ztotožnění se s činem Romana Smetany, kdy v Praze za přítomnosti kamer a muzikantů hrajících Smetanovu Vltavu pomalují a podepíší se na plakát Tomáše Töpfera z ODS v Praze. Myslím, že moc dobře museli vědět, že po medializaci tohoto případu je určitě nikdo za tento čin popotahovat nebude, proto to považuji za kýč a spíše snahu o glorifikaci sebe samých.

Problém však nastává ve chvíli, kdy dojde ke konfrontaci s jinými aktéry (i neaktéry) kauzy. Nemohu si pomoci, ale jak Ivan Langer, tak Petr Nečas, kteří se mají ke kauze vyjádřit (Langer filmařům, Nečas přímo diskutuje se Smetanou), ve svých výstupech obstáli, zejména pak Petr Nečas, a evidentní snaha v přímé konfrontaci ospravedlnit konání Romana Smetany tak z mého pohledu jednoznačně selhala. Jedním z mála chvályhodných vystoupení je tak komentář Jiřího Dienstbiera, který opět dokázal, že je člověkem na svém místě. Zásluha tvůrců, že se ve filmu objevil, to ovšem není, protože se sám překvapivě dostavil na místo nástupu Smetanova trestu. Tímto se dostávám k poslednímu poměrně zásadnímu problému, který s dokumentem mám – spektrem zpovídaných osob. Kromě Langera, Nečase a Dienstbiera zde hodně prostoru dostávají prostí nespokojení občané, kteří svorně nadávají na politiku a politiky, ovšem pokud bych měl o toto zájem, otevřu si Novinky.cz a nemusím kvůli tomu sledovat dokument, který se zabývá jinak velmi zajímavou kauzou. 

Že se nepodařilo získat vyjádření soudkyně Langerové je pochopitelné, ovšem očekával bych, že dokumentaristé osloví mnohem širší spektrum osobností, které by mohly do případu vnést světlo a objektivitu. Proč tak neoslovili např. Jiřího Pospíšila, po jehož zásahu byl Smetanovi přerušen trest, nebo soudce, který ho odmítl poslat do vězení za maření soudního rozhodnutí, nebo jiné právníky či osobnosti zabývající se lidskými právy, to je mi opravdu záhadou.

Oproti původní kratší verzi nabízí kinoverze záběry přímo z cely, propuštění na svobodu dva dny před Vánoci, několik rozhovorů a závěrečnou výpověď Smetanova kamaráda, který vznáší obvinění vůči Ivanu Langerovi. Kromě posledně jmenované skutečnosti se jedná o rozšíření sice docela povedené a smysluplné, nicméně nikterak zásadní pro vyznění filmu.

Konečný verdikt nebude možná tak negativní, jak by se z předchozího textu mohlo zdát. Už jen tím, že se Klusák s Remundou touto kauzou zabývají, prokazují veřejnosti službu a otvírají tím tak velice zajímavá témata jako např. svoboda projevu a její meze, postoj politiků ke kritice atd. Bedřich Smetana by se možná obracel v hrobě, kdyby viděl marasmus v české politice a ve společnosti obecně a možná by nikdy nedovolil, aby jeho hudba v dokumentu, který o tom pojednává, hrála. Nicméně už s tím asi nic nenadělá a pro diváka je to jen dobře, protože jeho hudba se ve většině stopáže k dění na plátně docela hodí a sama o sobě je prostě krásná. Ocenit musím i angažovanost a zapálenost tvůrců pro věc, která je pro natočení dokumentu naprosto zásadní. I přes všechny vady tak považuji film Dobrý řidič Smetana za (na české poměry obzvlášť) poměrně kvalitní dokument.

6/10

Autor článku: Ondřej „Sdoom“ Štefan