Kino recenze

Mladá šlechtična Angelika je pod příslibem vysoké protihodnoty, provdána proti své vůli za staršího kulhajícího hraběte Joffrey de Peyrac. Angelika, jak je mladá, tak je tvrdohlavá a odbojná. K sňatku se sice podvolí, ale toho ostatního se od ní hrabě z počátku nedočká. Postupně však Angelika podlehne zjizvenému kouzlu svého manžela. Porodí mu dva syny a nakonec se do něj i zamiluje. Mohl by je čekat šťastný život, nebýt dvou faktů. Za prvé, Angelika byla v dětství svědkem vraždy, o čemž se později svěřila zkorumpovanému knězi, který si zpovědní tajemství vykládá více než pružně a druhým faktem je, že hrabě Peyrac má našlápnuto k tomu, stát se nejbohatším mužem Francie, což není po chuti našeptávačům krále Ludvíka.

Kolem manželů začínají kroužit nájemní zabijáci a smyčka se utáhne v okamžiku, kdy je Joffrey na králův rozkaz zatčen a obviněn z kacířství a satanských rituálů. Angelika se vydává do Paříže za manželovou záchranou. Proti ní sice stojí mocní protivníci z nejvyšších dvorních kruhů, ale i ona si získá důležité spojence, zejména charismatického advokáta, překvapivě svého bratrance Filipa a znovu nalezeného přítele z dětství, který se vypracoval na vůdce žebráků, zlodějů a všelijaké jiné pařížské lůzy.

Snímek Angelika režiséra Ariela Zeitoun je adaptací románu Anne Golon, který jak jistě každý ví, byl již v 60. letech minulého století úspěšně zfilmován a v některých kruzích je původní adaptace dodnes považována za kult. Není mi jasné, pro koho je vlastně toto nové zpracování určeno. Milovníci původních filmů o Angelice budou určitě srovnávat a toto nové zpracování nemůže vyjít vítězně, což bylo patrné již v kině z reakcí některých „buranštějších“ diváků. Lidem, kteří ty původní filmy nesledují, jako já, zase tato nová Angelika nenabízí nic atraktivního a lákavého.

Celkovým zpracováním a pojetím filmu jsem měl pocit, že sleduji mix telenovely a televizní česko-německé pohádky, k čemuž velkou měrou připíval i tragický český dabing, se kterým byl film promítán. Když ústy hlavního spiklence mluvil Václav Vydra, jako by promluvil Marsellus Wallace. Také již tak nepovedené dialogy a jiné výkřiky zněli v češtině ještě o třídu hůř. Možná nejblíže bych žánr specifikoval, jako polopaticky zfilmovanou červenou knihovnu pro málo náročné divačky.

Řada scén na sebe navazuje takovým zvláštním způsobem, až připadalo, jako by tvůrci natočili mnoho hodin materiálu, který pak museli sestříhat na konečných 113 minut. Čas ve filmu žije vlastním životem, tedy řada událostí se odehrává v nesmyslných časových úsecích. Postavy se nechovají úplně logicky, někdy až nesmyslně. Výprava filmu je tak padesát na padesát. Některé scény jsou pěkně okostýmované a exteriéry, zejména v první polovině filmu, působí docela realisticky. Jiné jsou ale zase odfláknuté, což se týká hlavně scén z Paříže. Navíc komparz navlečený do hadrů pařížských žebráků působí nepřesvědčivě, lacině a moc televizně. Tempo snímku je také jak na houpačce. Občas se nesnesitelně táhne a těch několik zajímavých a svižnějších situací zase rychle proběhne a odezní.

S obsazením herců v důležitých rolích jsem neměl žádný problém, neboť jak jsem již uvedl, původní filmy o Angelice jsem viděl jako dítě a od té doby nikdy, takže nejsem zatížen „fanouškovstvím“. Nicméně v této souvislosti musím pochválit, že v tomto filmu není Angelika permanentně a za každé situace perfektně nalíčená a učesaná a chlapi zde nejsou vždy dokonale oholeni a navoněni. Angeliku si zahrála zajímavá Nora Arnezeder (např. Nepřítel pod ochranou, Maniak). Je pěkná, talentovaná a s jejím výkonem jsem neměl sebemenší problém. Hraběte Peyracka ztvárnil Gérard Lanvin, který roli pojal jinak než jeho předchůdce a je i o něco starší než byl Robert Hossein.

V dalších rolích lze poznat Davida Krosse jako krále, Simona Abkariana jako přátelského právníka nebo Mathieu Kassovitze a Tomera Sisley. Povedeným hereckým výkonům, bohužel podkopává nohy scénář a již zmíněný český dabing. Vzhledem k tomu, že kromě Francie a Rakouska se film natáčel i v České republice, lze v menších rolích poznat i české tváře. Za všechny mohu jmenovat např. Jiřího Pomeje, což myslím, mluví za vše.

Jsem zvědavý, zda si Angelika najde svého diváka někde jinde než ve Francii. Docela o tom pochybuji. Nezbývá než recenzi zakončit optimisticky. Dle sdělení z filmových titulků, šlo o první díl.

3/10

Autor článku: - staka -