Kino recenze

Vše je ztraceno mohlo dopadnout dvěma způsoby, buď jako dramatický pohled do duše mořeplavce, jenž se pere s nepřízní osudu a nebo jako utahaný, povrchní a nepříliš zajímavý osmidenní ,,výlet“ na rozbouřený oceán. Herecké obsazení Roberta Redforda a jméno režiséra J.C. Chandora dávalo tušit, že by se mohlo jedna o první z výše jmenovaných případů, bohužel tomu tak není, alespoň ne ze své větší části. 

Příběh je zaměřen na mořeplavce beze jména (opravdu se za celých sto minut filmu nedozvíte jméno hlavního hrdiny), na kterého si doslova zasednul Indický oceán a žene tak na něj jednu pohromu za druhou. Pevnina je v nedohlednu, a tak mu nezbývá než přijmout dění kolem sebe tak jak přichází a poprat se sním po chlapácku. Během celého filmu uvidíte pouze jednu jedinou tvář a tou je ta Roberta Redforda, tudíž všechna divákova pozornost je upřena na něj. A je to právě herecký výkon, který se dá jako jedna z mála věcí pochválit. Redford hraje naplno, intenzivně a do posledního dechu. Vesměs všechen svůj monolog vyčerpá hned v samotném úvodu a ve zbytku filmu Vám nezbývá než se kochat jeho hereckým uměním, které nebylo v tak minimalistickém a přitom velkolepém podání na plátně už dlouho k vidění. O postavě ,,našeho člověka“ se toho během filmu moc nedozvíte, v podstatě nic, ovšem nikterak to neubírá na důvěryhodnosti jeho postavy a na pozitivním dojmu, který z Redforda budete mít. 

Hlavní postava se během celého filmu učebnicově vyvíjí, nejvýznamněji je to patrné v několika okamžicích zhruba v polovině filmu. Do té doby působí Redford sebejistým a odhodlaným dojmem, ovšem při již několikátých potížích, které se zdají být už trochu absurdní se jeho bojovně laděný charakter zlomí a v jeho výrazu a chování je vidět zmar a bezmoc. Redfordovo všudypřítomné úsporné herectví Vás bude tedy držet skutečně, jako jedná z mála věcí nad vodou. Co Vás bude ovšem táhnout poněkud ke dnu je přímočarost a povrchnost všech ostatních důležitých aspektů. 

Ne že by vše ostatní bylo vyloženě zlé a špatné, to určitě ne, ale nic nejde divákovi naproti, tak aby pro něj bylo lehčí se s představitelem a s utrpením, které prožívá ztotožnit. Na plátně se například odehrává souboj Redforda a jeho jachty s rozbouřeným oceánem, přichází jeden přemet, druhý přemet ale pořád nemáte ten pocit toho skutečna, pořád tomu něco chybí. Ano, říkáte si, nechtěl bych nikdy nic podobného zažít, ale necítíte to a to je trochu problém, když koukáte na film, který by měl především útočit na divákovi smysly. Tím hlavním zprostředkovatelem by mělo být asi napětí, bohužel to se během filmu mockrát nedostaví a když se konečně nějaké začne alespoň v náznacích objevovat, okamžitě je rozmělněno nějakým nepřirozeným nadhledem či podhledem kamery.

Tudíž gradace, která by Vás zarazila do křesla se nedostaví a přitom by filmu tak náramně slušela. V tomto ohledu se nabízí přímé srovnání s dalším survival filmem letošního roku - s Gravitací. Ta jde na rozdíl od dobrodružství v Indickém oceánu v dramatických scénách až na kost a v tomto ohledu jasně vítězí a nechává tak Chandorovo drama výrazně za sebou.  Snímek je také možná až moc přesně nalajnován a tak umocňuje dojem odtažitosti od diváka. Filmu také chybí moment překvapení a vše je až přehnaná sázka na jistotu.

Jako největší pozitivum celého filmu hodnotím herecký výkon Roberta Redforda, ten rozdává lekce herectví na všechny strany. V tom ostatním se film tak nějak líně vleče a nenabízí nic nového. Vše už jste určitě minimálně jednou viděli a pravděpodobně i v o něco lepším provedení. Velká škoda, že tvůrci nebyli trochu odvážnější a nepustili se do filmu s větším zápalem a nadšením, tak jak tomu bylo právě u Gravitace. 

6/10

Autor článku: hondza