Kino recenze

Edith ví, že duchové existují. Jako dítě viděla svou zesnulou matku několik dní po jejím pohřbu. Ze setkání moc nadšena nebyla, ale to že to s ní maminka myslí dobře, jí dojde až za několik let. Nyní je již z děvčete mladá dáma. Na svou dobu (přelom 19. a 20. století) je sice trochu emancipovaná, ale to jí nebrání se zakoukat do pohledného a záhadného cizince sira Thomase Sharpea. Vzájemně přeskočí jiskra a zanedlouho se city rozhoří naplno. Slovo dá slovo a přes nečekanou a tragickou smrt Edithina otce proběhne svatba.

Pár dní na to se novomanželé vrátí do Anglie na Sharpeovo rodné panství, kterému se přezdívá Purpurový vrch, uprostřed něhož stojí monumentální, ale chátrající viktoriánský dům. Ihned po příjezdu se projeví Edithina schopnost vnímat vize a přízraky z jiného světa. I když manžela miluje, v jeho domě se moc dobře necítí, čemuž napomáhá i podivné a chladné chování švagrové Lucille.

V domě neustále něco heká, bouchá a škrábe, k čemuž Edith vidí i znepokojivé a hrůzné postavy na roztodivných místech. Přestože je ze svých vidin vystrašená, začne pátrat po původu přízraků. Postupně rozkrývá různá tajemství. Nejzásadnější odhalení ale přijde ve chvíli, kdy si Edith uvědomí, že bát by se měla živých a ne hrůzně vypadajících duchů.

Snímek režíroval a na scénáři se podílel Guillermo del Toro. V propagačních materiálech je sice uvedeno, že jde o gotický horor, ale já bych to spíš viděl na historické duchařské drama nebo třeba mysteriózní thriller, protože na horor je to prostě málo strašidelné. Snímek nese všechny rysy del Torovi tvorby, nicméně žánrově a atmosférou má film rozhodně blíže k Faunovu labyrintu než třeba k Hellboyovi. Film vyniká především perfektní vizuální stránkou.

Děj se odehrává zhruba v roce 1901, což obnáší nádherné kostýmy, průmyslovou revoluci s různými parními stroji i stylové zatmívačky mezi scénami. Nejzásadnějším je však samotný „strašidelný dům“ a jeho vzhled. Budova působí jako živoucí bytost. Kromě neustálých zvuků, které se letitou stavbou ozývají a bouchajícího železného výtahu, je zde ještě jeden efekt. Dírami ve střeše dovnitř neustále prší, sněží nebo padá listí, což v kombinaci s muzeálním interiérem vyvolává snový či halucinační dojem.

Mně osobně to velmi připomínalo permanentně padající popílek v Silent Hill. Do toho ve sklepě a okolo domů prosakuje červený jíl, který dal místu jméno, což vytváří dojem krve. Ten pravý dojem se však objeví, až když nasněží. Vizuál se tedy del Torovi povedl na jedničku, co záběr, to vymazlený dekadentní obraz v šerosvitu.

Samotný děj vychází z tradice gotického románu. Lze tedy očekávat pro tento žánr klasické zápletky a motivy, jako například: starý rod žijící v temném osaměle stojícím sídle. Nově příchozí hrdina, který objevuje různá tajemství, např. vraždy kvůli dědictví, staré, zapomenuté zločiny či dědičné šílenství, aby pak musel sám bojovat o svůj život. A své místo v románech i v tomto filmu má samozřejmě láska, která hory přenáší a v případě nutnosti přemůže i zlo.

Snímek je spíše mrazivý, než aby byl po celou dobu vyloženě strašidelný. Přesto jsou přízraky velmi přesvědčivě a precizně udělány. Škoda, že jich nebylo víc. Několik scén je sice hrůzostrašných, ale jejich výskyt je sporadický, zhruba tak jako v již zmíněném Faunovu labyrintu. A stejně jako v Labyrintu i zde je několik scén, ve kterých je násilí zobrazeno velmi explicitně, což z filmu nedělá zrovna dětskou podívanou. Naštěstí.

Pro děj jsou nejdůležitější čtyři postavy. Hlavní hrdinku Edith hraje talentovaná a stále populárnější Mia Wasikowska, která si před časem zahrála v klasickém románu s gotickými prvky Jana Eyorová a znovu dokazuje, že potemnělá kostýmová drama jí vyloženě sluší. Tajemného sira Sharpea si zahrál taktéž stále populárnější Tom Hiddleston.

V roli jeho sestry se představí zajímavá Jessica Chastain a o něco menší, ale přesto důležitou roli doktora McMichaela ztvárnil Charlie Hunnam.

 A abych nezapomněl, i zde hraje Doug Jones tedy del Torovův dvorní představitel různých monster, nestvůr a Aba Sapiena. Můžete hádat koho.

Purpurový vrch je vynikající žánrovka, která nezklame příznivce temnějších, vizuálně opuletních podívaných. Ale přece jen jsem čekal o špetku víc bubáků.

7/10

Autor článku: staka