Kino recenze

Polovina 90. let, na Balkáně probíhá krutá občanská válka. Mezi tím se kdesi v horách pohybuje mezinárodní skupinka členů humanitární organizace Aid Across Borders pod vedením zkušeného rutinéra Mambrúa. Do bojů se nezapojují, jejich cílem je pomáhat obyčejným lidem. Nyní mají před sebou vskutku složitý oříšek. V kraji, kde operují, jsou tři studny. Dvě jsou zaminované a do třetí v noci někdo hodil mrtvolu, která se do rána řádně nafoukla a hrozí kontaminace.

Jak se však ukáže, není nic těžšího než sehnat provaz, kterým by bylo možno nebožtíka vytáhnout. Tak začíná jejich 24 hodinová odysea. Při shánění lana narážejí na směs pověrčivosti, nepřátelství, ale i neschopnosti a nekompetentnosti. Naštěstí je většinou neopouští smysl pro humor, který jim pomáhá čelit okolní bezvýchodnosti, ale je jim oporou i při setkání s tou pravou podstatou války a jejími krutostmi.

Španělské válečné drama s motivy černé komedie režíroval Fernado León de Aranoa podle knižní předlohy Paula Fariase. Je to přesně ten typ filmů, který evropští tvůrci umí točit. Je žánrově nevyhraněný. Zpracovává vážné téma, ale umí i rozesmát, což tíživou atmosféru projasní a děj odlehčí, aby zas vzápětí přitáhl otěže a svou syrovostí zamrazil. Jiné momenty jsou jak z absurdního dramatu a příští scéna nečekaně dojme, když divákovi společně s postavami dojde jistá tragická pointa.

Stále jako na emocionální houpačce, ale nejde o žádné veletoče, spíš o mírné houpání, takže snímek stále vyznívá přirozeně a realisticky. K tomuto typu snímku je překvapivě zvolen písničkový soundtrack poskládaný převážně z rockových písniček. Nicméně k dění na plátně sedí dokonale a například při jedné scéně doprovázené písní od Marilyna Mansona mi běhal mráz po zádech. V rámci realističnosti se také ve filmu mluví různými jazyky od španělštiny, přes místní „snad chorvatštinu či srbštinu“ po úřední angličtinu.

Jak je patrno již z názvu, snímek se odehrává během jednoho dne, tím je zde míněno den a noc. Tři muži a dvě ženy jezdí po horách od čerta k ďáblu a shánějí provaz. Po cestě naberou ještě jednoho malého pasažéra, který se tak postará o vedlejší dějovou linku, přičemž její rozuzlení pomůže (teoreticky) vyřešit jejich hlavní problém.

Kromě různých dobrodružství „na cestě“ jako třeba mrtvá kráva plná výbušnin, nepřístupně se chovající vojáci, teenageři s pistolí apod., parta humanitárních pracovníků řeší i osobní záležitosti a vztahy. Každý má jiný důvod, proč tuto práci dělá a každý z nich se nachází na jiném stupni profesionální otupělosti či již vyhoření. Z tohoto pak pramení následné konflikty, nedorozumění či komické situace.

Velmi důležité je, že všech pět postav našlo své ideální herecké představitele. Vedoucího skupiny Mambrúa, který už to má za pár a těší se domů, si zahrál vždy spolehlivý a charismatický Benicio Del Toro. Jeho bývalou milenku a současně nadřízenou Rusku Káťu si zahrála Ukrajinka Olga Kurylenko a snad poprvé jsem jí její postavu věřil.

Tlumočníka Damira, který nese nelehký úkol komunikovat s ne vždy přátelskými místními, ztvárnil Fedja Stukan. Zkušeného a stále žertujícího chlápka s přezdívkou „B“ si vystřihl vynikající Tim Robbins a Francouzka Mélanie Thierry hraje Sophii, která je, jak by řekl Sam Hawkins, nadšený, ale nezkušený „greenhorn“.

Přestože snímek nemá kdovíjak rychlé tempo, tak je dostatečně zajímavý, aby většinou udržel divákovu pozornost, nicméně přece jen jsem se chvílemi podíval na hodinky a myslím, že prostříhat tak o 10 minut by mu neuškodilo. Pozitiva však jednoznačně převažují. Sympatické postavy, černý humor a nečekaně silné scény za návštěva kina stojí.

7/10

Autor článku: - staka -