Kino recenze

Jak název napovídá, jedná se o parodii na, pro mě nepochopitelně, úspěšný film Padesát odstínů šedi. Ona černá barva v názvu odkazuje k barvě kůže hlavních postav a řekl bych, že hlavně černochům je i film hlavně určen. Mladá černoška Hannah jde za svou nemocnou spolubydlící udělat rozhovor s úspěšným černochem Christianem Blackem. Při podivném rozhovoru přeskočí mezi oběma podivná jiskra a ta zažehne ještě podivnější vztah.

Hovořit o nějakém ději ani nemá moc smysl. Ten v hlavních obrysech kopíruje Padesát odstínů šedi, ale o děj vlastně ani moc nejde. Snímek vrší jednu „vtipnou“ scénu na druhou, gag za gagem. Bohužel buď jde o vtipy již stokrát viděné jinde, nebo jsou vtipy velmi trapné a dětinské, anebo - a to nejčastěji - jde o různé nechutnosti.

Snímek se točí kolem sexu, takže většina humoru je sexuálního, hrubozrnného rázu. Postavy mluví sprostě jak dlaždiči, když komentují průběhy pohlavních nemocí, vyměšování, soulože atd., dále na diváka čeká předvedení nechutné felace s propiskou, ukazují se nateklá varlata či metrové penisy. Postavy se také pořád různě olizují. Nejsem nijak útlocitný, ale tohle bylo prostě nechutné a ještě ke všemu to nedávalo smysl, který by mohl onu nechutnost opodstatnit.

Prostě tam jsou ty scény narvané; tvůrci asi předpokládali, že čím víc tam toho dají, tím to bude vtipnější. Tak na mě to tedy nezafungovalo. Kromě sexuálních témat si snímek bere na paškál i rasismus a dělá si i srandu z černochů, jejich stylu mluvy, chování apod. V této oblasti se občas, co do vtipnosti, i zadaří, ale jsou to jen takové chvilkové záchvěvy, které výsledek mohou těžko zachránit. Sem tam se objeví i nějaký odkaz na jiné filmy, jako třeba Bez kalhot či Nespoutaný Django.

Herci moc nehrají, spíš tak nějak jsou, případně přehrávají, ale to už je v rámci parodií poslední dekády takový standard. Roli pana Blacka si zahrál, co se parodií týká, ostřílený harcovník Marlon Wayans. Dívku objevující kouzlo sexuálních deviací ztvárnila docela nepřitažlivá Kali Hawk.

Její ordinérní a obézní kamarádku jsem rozklíčoval jako Rebel Wilson, nicméně se mohu mýlit, protože v titulcích ani v promo materiálech uvedena nebyla. Roli Blackovi matky si vystřihla Jane Seymour.

Po včerejším filmu Poldův švagr jsem myslel, že tu bídu jen tak něco nepřekoná. No a stalo se. Vydržím hodně, ale Padesát odstínů černé pro mě bylo vrcholné utrpení.

1,5/10

Autor článku: -staka-