Kino recenze

Právě skončený měsíc listopad můžeme bez váhání zařadit mezi ty divácky zajímavější, a tak se k němu v krátkosti vrátíme, abychom si připomněli, co nám udělalo největší radost. V mém výběru jsem zmiňoval tři filmy, které měly být hlavními tahouny celého měsíce. První z trojlístku byl Kapitán Phillips, ten dokázal své předpoklady naplnit mírou vrchovatou a zanechal ve mně hluboký dojem především bravurně zvládnutou režií a dokonalým hereckým představením Toma Hankse. Právem si zasloužil plný počet bodu na mé recenzentské stupnici. Druhý film, který se v mém výčtu těch nejzajímavějších objevil, bylo životopisné dílo Komorník. Ten tak trochu zůstal za očekáváním a nenaplnil tak svůj potenciál. Zde přišlo malé zklamání. Třetí do party byl druhý díl asgardského boha Thora. Ten do kin vtrhl s velkým přehledem, ostatně tak jak tomu bývá u marvelovek zvykem. Thor působil trochu rozporuplně, ale i přesto dokázal svým kladivem uštědřit pár přesných ran a diváci si tak ve finále přišli na své. 

V listopadu bylo i několik dalších filmů, které se řadily k tomu lepšímu a tak se sluší je alespoň v krátkosti zmínit. Asi tím nejlepším, který se do mého výčtu za listopad nedostal, bylo hororové pokračováni Insidious od Jamese Wana. V něm nám James opět dokázal, že momentálně na půdě hororu nemá konkurenci. Dalším z vydařených listopadových filmu je druhý díl Hunger Games, jenž se komerčně může měřit s těmi největšími hity, co se týče filmové výkonnosti tam už je to o něco slabší, ale i přesto můžeme směle hovořit o podařené filmové zábavě. Další snímek, který musím zmínit je Lásky čas. Tato sympatická, romantická, ,,pohádka“ se nese v tak příjemném duchu, že jste jí leccos ochotni odpustit a bez problému si jí tak užít. Touto romancí by se asi dal výčet toho nejlepšího, co se dostalo do kinodistribuce za listopad ukončit a my se můžeme tedy konečně naplno věnovat prosinci. Ten je opět na premiéry celkem bohatý, proto se může stát, že se zrovna ten Váš favorit nedostal do tohoto výběru. Opět se tedy nabízí vyjádření svých favoritů v diskuzi pod článkem.   

Na co se těšit:

HOBIT: ŠMAKOVA DRAČÍ POUŠŤ

Na první místo snad ani nelze zařadit jiný snímek než právě druhý díl Hobita. Jeden z nejočekávanějších filmů roku 2013 se vřítí do kin zhruba v půlce prosince a právem ho můžeme označit jako tu největší událost měsíce. Dobrodružná výprava za záchranou trpasličího království Erebor vedená trpaslíkem Thorinem Pavézou pokračuje. Cesta zavede Thorinovu družinu dál směrem na východ k Temnému hvozdu, přes Jezerní město až k Osamělé hoře, kde se nachází již zmíněné království. Zde narazí na jedno z vůbec nejstrašnějších stvoření celé Středozemě draka Šmaka, který stojí v cestě trpaslíkům v získání zpět do své moci tolik vytouženou domovinu. 

Už první záběry v trailerech napovídají, že se bude jednat o film, který by neměl nikomu uniknout. Ponese se ve stejném duchu, jako Neočekávaná cesta a před celou dekádou skvěle natočené a odvyprávěná trilogie Pána prstenů, kterou já dodnes beru jako vůbec to nejlepší co se kdy v Hollywoodu natočilo. Peter Jackson nás určitě ani po pátém návratu do země, jenž vzešla z pera britského spisovatele J.R.R. Tolkiena, nezklame a naservíruje nám megalomanské fantasy v tom nejčistším slova smyslu. V natěšenosti dám plný počet deseti bodů a kdyby šlo dát jedenáct tak dám jedenáct. 

Natěšenost: 10/10

VŠE JE ZTRACENO

Robert Redford nám v každém filmu dokazuje, že hrát rozhodně nezapomněl a i přes svůj vysoký věk se rozhodl rozdat si to sám s rozbouřeným oceánem. Mělo by jít o nervy drásající, velkolepé drama o starém ,,mořském vlkovi“, který ztroskotá sám na své poničené jachtě v opuštěném oceánu a bude se muset vypořádat s nástrahami, které na něj nezkrotný oceán sešle. Rozhodně by se nikdo z nás nechtěl ocitnout ani v podobně laděné ,,zábavě“ tudíž si to můžeme ozkoušet alespoň v přítmí kinosálů. Nutno dodat, že film není žádný mainstream, protože před kameru nedorazí nikdo jiný kromě Roberta Redforda, tudíž se pravděpodobně nedočkáme ani žádného dialogu a vše bude tedy záviset na hereckém výkonu jediného muže. Samozřejmě při pohledu na Redfordovu hereckou kariéru by neměl nastat žádný problém a měl by bez problému tuto ,,one man show“ utáhnout i beze slov. Na režisérské křeslo usedl J.C. Chandor, který by měl být zárukou dramatických kvalit, protože jeho Margin Call je napínavý až běda. Doufám tedy, že i napodruhé to bude zásah do černého.

Natěšenost: 8/10

WALTER MITTY A JEHO TAJNÝ SVĚT

Ben Stiller nám komediálně už tak trochu slábne a není to už taková sázka na jistotu jako tomu bylo před lety. Možná i právě z tohoto důvodu se pokouší pustit do něčeho trochu odlišného než je jen čistá komedie. Walter Mitty je příběh editora časopisu Life, který se ve svém nudném životě jen s těží vypořádává s realitou a nástrahami všedních dnů, proto se často odebírá do svých představ, kde se z nudného a v ničem nevynikajícího editora stává dobrodruh, který zachraňuje bezbranné, děla cukrbliky na své kolegyně a je zkrátka tím čím by si přál být. Jeho přímočarý a nezajímavý život by se měl změnit ve chvíli, kdy v archivu, v kterém pracuje, dojde ke ztrátě důležité série fotek a Walter je tedy okolnostmi přinucen vydat se na druhý konec světa do středu událostí, které si do teď jen představoval. Remake klasické komedie, která má prvky dramatu si Ben Stiller i sám režíruje a jelikož v minulých letech dokázal, že zvládá jak komedii, tak prvotřídní akci mohlo by z Waltera Mittyho být příjemné vánoční pokoukání. 

Natěšenost: 7/10

Čemu se vyhnout:

CAMILLE CLAUDEL 1915

V prosinci je obzvláště těžké vybrat jeden vysloveně průserově vypadající film. Je tady sice pár průměrných i podprůměrných filmů, ale i ty co nevypadají přívětivě se snaží tvářit jako že jsou něco víc. Proto jsem se rozhodl vybrat snímek, který leží někde na pomezí artového dramatu a nevkusné sondy do duší chovanců umístěnými za zdmi ústavů pro slaboduché. Samotný film vypráví příběh sochařky Camille, jenž zdánlivě trpí duševní poruchou. Rodina jí kvůli ochraně před okolím i sebou samotnou umístí do blázince, ve kterém musí žít a přesvědčovat všechny kolem sebe o své normálnosti. 

Měl jsem možnost tento film vidět, bohužel nedokázal jsem se prokousat snad ani k půlce, protože pro člověka, který jméno Camille Claudel nikdy neslyšel (věřím, že nejsem sám) je to naprosto zbytečný film. Snímek je plný blábolení o bohu a o spáse a já přesně tyhle typy filmů nesnáším, proto všechny potenciální diváky varuji, že devadesátiminutová stopáž filmu se vám bude zdát nekonečná. Hlavní herečka přehrává, slaboduchým obyvatelům blázince nebudete věřit ani jeden zmatený pohyb, kamera i režie je otřesná. Typický příklad filmu, který dokáže publikum rozdělit na dva tábory. Jeden tábor budou diváci, kterým když o snímku řeknete, že je to umění tak tomu budou věřit a budou ho vyzdvihovat do nebes a druhý tábor, ke kterému se hlásím já, je ten co se nenechá tak lehounce obelhat slovním spojením artový film. Zkrátka pokud nemusíte vidět všechno, co se do kin dostane tak tady si návštěvu kina hodně, opravdu hodně rozmyslete.

V lednu nás čeká několik filmů, které svedou souboj nejen o divákovu přízeň, ale také o nominace na Oscary. Proto se můžeme těšit na filmy s těmi nejvyššími ambicemi, které by měly pohladit diváckou duši i těch nejnáročnějších z nás. Těšte se, leden bude sakra zajímavý. Za měsíc zdar.

Autor článku: hondza