Kino recenze

Skupinka polské omladiny v okupované Varšavě během druhé světové války žije tak, jak jí okolnosti dovolují. Okolo sice „zuří“ válka, ale mladým se i přes to bouří hormony. Stefan se musí po smrti svého otce starat o rodinu a matce slíbil, že nebude zbytečně riskovat. Více ho trápí, pro kterou ze dvou dívek, které se mu nabízejí, se má rozhodnout. V roce 1944 se konečně pod různými vlivy přidá k odboji. Společně s ostatními mladými kluky a holkami prodělává výcvik, při kterém je stále prostor pro flirt, předvádění se a „balení“ opačného pohlaví.

Až nakonec 1. srpna přichází bod zlomu. Začíná největší ozbrojené povstání ze všech evropských odbojových hnutí. Do krvavých bojů o varšavské ulice se zapojuje i Stefan s kamarády. Bohužel plán na společný postup se Sovětskou armádou vezme za své a ve Varšavě propuká takřka šedesátidenní masakr, na jehož konci je zničené nejen „podzemní“ hnutí, ale téměř celé město a pro Stefana to představuje definitivní tečku za jeho dospíváním.

Polský snímek režiséra Jana Komasa, ke kterému si napsal i scénář, zobrazuje jedno z nejemotivnějších období v polské novodobé historii.. Film však není dokumentem ani historickým filmem. Na pozadí skutečné události se odehrává příběh fiktivních postav. Zhruba první třetinu filmu se seznamujeme s hrdiny, jejich emocemi a motivy pro svá jednání, přičemž je nutno říci, že tato část moc nefunguje, až nudí. Když se tyto emoce posléze pletou i do akční části filmu, působí jako dokonalý rušivý prvek.

Toto je ale film válečný a tak je nejdůležitější, jak se podařilo tvůrcům ztvárnit válečnou vřavu, akční scény a jak dobře se podařily triky. Myslím, že celkem dobře. Film stojí tak na půl mezi ruským a americkým válečným velkofilmem. Z ruského filmu má např. davové scény obsazené tří tisícihlavým komparsem a východní patos. Z americké kinematografie si zase bere západní patos a moderní vizuální ztvárnění. Bohužel tato roztříštěnost filmu nesvědčí. Ultramoderní triky působí nepatřičně. Zpomalené útoky, točící se kamera a nesmyslná stylizace scén je jen obecným výčtem.

Na druhé straně je ve filmu i řada scén, které se tváří přísně realisticky, což dále přispívá ke shora zmíněné roztříštěnosti. Mnoho momentů doprovází naprosto nevhodná elektronická hudba (údajně dubstep apod.), která by sedla mnohem více k počítačové hře než k filmu z druhé světové války. Ostatně k počítačovým hrám odkazuje i občasný prvek first person známý ze stříleček.

Vizuální stránka vypadá spíše jako promo materiál polských filmařů z Akson studia směrem do Hollywoodu, aby jim tam ukázali, co všechno jsou schopni v domácích podmínkách vytvořit. Při sledování těch přepálených frenetických scén a triků se mi vybavovala stejná megalomanská akce jako v posledních dílech Resident Evil, kde však lze podobné „orgie“ očekávat. Tedy jakési resumé z mé strany zní, že akce je hodně dobrá, nabušená, překvapivě krvavá a brutální, ale hodící se spíše do úplně jiného filmu.

Z hereckého hlediska jsem moc spokojený nebyl. Představitel Stefana je neslaný nemastný. Scénář celkově hercům nenabízí moc příležitostí diváka zaujmout, vzhledem k nepřesvědčivým dialogům v první části. V té druhé akční polovině toho na hraní pak už ani moc není.

Nechci nijak shazovat polské snahy o akční žánr. Polské kriminálky a komedie se mi většinou líbí. Navíc Město 44 je lepší akční film než cokoli, co jsme v rámci žánru natočily my. V celosvětovém globálu jde však pouze o průměrnou podívanou.

5,5/10

Autor článku: - staka -