Bleskovka: LES SEBEVRAHŮ

Mladá žena jménem Sára pojme nepříjemné tušení ohledně své sestry dvojčete Jess, která již nějaký čas žije v Japonsku, kde na škole vyučuje angličtinu. Telefon jí nezvedá a poslední informace, kterou zjistí, je, že Jess zmizela během školního výletu k hoře Fudži. Sára tedy odletí do Země vycházejícího slunce, rozhodnuta jí vypátrat. Jess se odpojila od skupiny na úpatí hory v lese Aokigahara a Sára hodlá v tomto lese hledat, od čehož jí odrazují místní obyvatelé, ale i sympatický australský novinář Aiden. O lese totiž kolují pověsti, že je plný zlých duchů tzv. jurei, po lidech, kteří v lese spáchali sebevraždu.

Sára na varování nedbá a přes jisté obavy se k ní přidá i Aiden společně s japonským průvodcem. Počáteční příjemná procházka krásně zeleným lesem se změní s příchodem noci, kterou jsou nuceni strávit v houštinách temného hvozdu. Sára začne vnímat znepokojující vidiny a slyšet podivné zvuky. Halucinace však nezmizí ani druhý den a Sára začne ohrožovat nejen sebe, ale i svého společníka. Vidiny hrůzných věcí se naopak zhoršují a Sára bude muset zabojovat o své duševní zdraví, jinak ztratí svou duši, nebo mohla ztratit duši. A bohužel, jak se zdá, tak doslova.

Americký horor režiséra Jasona Zada čerpá velkou část své atmosféry z lokace, čímž je skutečný japonský les Aokigahara, který opravdu působí na sebevrahy jako magnet. Ve středověku byl dokonce využíván jako místo, kam se vodili staří lidé, o které se jejich rodiny nechtěli starat, aby zde zemřeli. Podklad pro děj filmového hororu je to tedy ideální. Právě lokace lesa jsou pro film velmi důležité. Obstarávají magickou a plíživým děsem naplněnou atmosféru, která se táhne většinou filmu. Z toho, co les nabízel, kameraman vytěžil maximum. Je však nutno zmínit, že v Japonsku bylo natočeno pouze pár záběrů. Většina lesních scén byla točena v Srbsku v národním parku Tara.

Napětí je budováno pozvolně, ale i s přihlédnutím k hudebnímu doprovodu a přidaným zvukovým efektům, si film stále udržuje divákovu pozornost. Ostatně i vzhledem k rozumně krátké stopáži, to zase není takový problém. Kromě zmíněné mrazivé atmosféry, strašení obstarávají i vidiny a halucinace, které mohou i nemusejí být duchy, nicméně jsou zpracovány nápaditě a nevezou se na vlně trendu posledních let, co se týče vzhledu „japonského ducha“ s dlouhými vlasy do obličeje, ale blíží se spíše vzhledu zombií.

Relativně jednoduchá dějová linie tvůrcům umožňuje soustředit se na to hlavní, tedy příběh Sáry a jejími duševními pochody a nezaobírat se přílišnými dějovými odbočkami. Ona jednoduchost, že však i slabinou, protože ve své podstatě jde opravdu jen o cca dvoudenní halucinační bloudění lesem.

Naštěstí to vyvažuje právě ona atmosféra, která ale také není všemocná. Závěr mi pak přišel docela zkratkovitý a moc mi nesedl. Jsem sice rád, že tvůrci se ctí vybruslili z jistého morálního dilematu, který s sebou konec přinesl, ale přesto mi nepřipadalo moc šťastné náhlé zatažení hledané sestry do děje.

Herecky snímek stojí především na výkonu Natalie Dormer ztvárňující obě dvojčata, která se konečně vymanila z vedlejších rolích a dokázala, že herecky s přehledem utáhne celý film. Její proměny nálad, emocionální stavy i zoufalství byly přesvědčivé a myslím, že může být se svým výkonem spokojena. O něco menší, ale přesto důležitou roli Aidena si zahrál sympatický a přirozený Taylor Kinney.

V rámci žánru nejde o žádnou přelomovou bombu, přesto je to příjemná, atmosférická jednohubka, která by hororového fanouška neměla urazit.

6/10

Autor článku: -staka-