Kino recenze

Elitní agent CIA Napoleon Solo přijíždí do rozděleného Berlína, aby z východní části vytáhl zájmovou osobu, pohlednou automechaničku Gaby. Průnik se opravdu podaří, ale během akce se nepříjemně seznámí s borcem v žoldu KGB Illyou Kuryakinem. O co větší je však Napoleonovo překvapení, když je mu druhý den Kuryakin představen jako jeho nový dočasný parťák.

Na poli mezinárodního zločinu se totiž objevili hráči s napojením na bývalé nacisty, kteří mají mít v blízké době přístup k atomové bombě a právě Gabyn otec by měl při vývoji jaderného zařízení hrát klíčovou roli. Tato situace si vyžaduje novátorská opatření, tedy dočasnou spolupráci CIA a KGB. Napoleon s Illyou a Gaby se pod různými legendami přemístí do Itálie, kam všechny stopy vedou. A aby toho nebylo málo, do případu se zapojí i britská rozvědka, která má ve hře svého vlastního agenta.

Nový snímek osobitého režiséra Guy Ritchie vychází z úspěšného televizního seriálu z 60. let. A do stejné doby je zasazen i děj tohoto snímku. Dobová stylizace je dokonalá, což se týká vzhledu postav, kostýmů, exteriérového zasazení, ale vlastně celé vizuální stránky filmu. Snímek se odehrává během „studené“ války a nechává spolupracovat někdejší nepřátele. Mezi postavami dobře funguje chemie přecházející od počátečního nepřátelství, po škádlení a provokace, až po vzájemný respekt a rodící se přátelství.

Hlavní zápletka sice není kdoví jak objevná, ale tyto nedostatky bohatě vynahradí drobné dějové odbočky, interakce mezi postavami a všelijaké vizuální hrátky. Velkou předností je, že se snímek nebere absolutně vážně. I v serióznějších situacích je přítomen nadhled a drobné pomrkávání na diváka. Důležitou součástí děje je i příjemný občas notně černý humor, který přispívá k pozitivní atmosféře, která celý film provází. Akční scény jsou nápadité, přehledné, a ač by k tomu zaměření i stylizace sváděly, nejsou přepálené ani přitažené za vlasy.

Rvačky mají dobrou choreografii a vzhledem k talentu hlavních postav jen lituji, že jich nebylo o něco víc. Přesvědčivost a kladné body v mých očích filmu dodává i fakt, že postavy mezi sebou mluví většinou svými rodnými jazyky, tedy Němci německy, Italové Italsky, Rusové rusky atd. Ve filmu jsou i typické Ritchieho hrátky s kamerou. Jsou využívány zoomy, časté střihy či rozdělování obrazu a další vychytávky, přesto je film stále přehledný a neruší to komfort sledování. Naopak to zvyšuje dynamiku a tempo vyprávění.

Stavebním kamenem, který filmu zdatně pomáhá, jsou i herecké výkony. Napoleona Solo ztvárnil Henry Cavill. Jeho postava je požitkářštější, uhlazenější a je to větší playboy. V CIA je vlastně za trest, aby nešel do vězení, protože pro zpravodajskou službu byly jeho specifické talenty cennější.

Ruského agenta si zahrál Armie Hammer a obdařil ho robustností a sveřepostí na úrovni terminátora. Určitá soudružská chladnost se u něj rozpouští při kontaktu se sympatickou Gaby, kdy se mění až do roztomilé nemotornosti. Navíc mu propůjčil perfektní ruský přízvuk, což je třešinkou na dortu. Ženský element zastupuje především zajímavá Alicia Vikander jako Gaby a Elizabeth Debicky v roli záporačky Victorie. Hugh Grant si zahrál šéfa z britské rozvědky. Je sice v pohodě, ale neměl dostatek prostoru, aby se mohl pořádně projevit.

Velkou pochvalu si zaslouží i hudební stránka filmu. Guy Ritchie, stejně jako třeba Quentin Tarantino, věnuje soundtracku vždy velkou pozornost a nejinak je tomu i u tohoto filmu. Hudební doprovod se skládá jednak z dobových písniček a jednak z původní hudby od Daniela Pembertona (někdy i v morriconeovském stylu) a obojí funguje skvěle.

I když se třeba na plátně nic neděje, tak hudba tomu dodá šťávu a napínavým scénám ještě přidá na napínavosti. Každopádně soundtrack si hodlám pořídit.

Už dlouho se mi nestalo, že bych odcházel z novinářské projekce tak spokojen, i když v tomto případě jsem to přece jen dopředu čekal. Konec filmu vyloženě naznačuje pokračování. V této režii a s tímto obsazením by mi to vůbec nevadilo.

8,5/10

Autor článku: staka