Kino recenze

Nemám rád české filmy poslední doby z jednoho prostého důvodu – přijdou mi nudné a nemají pro mě vypovídací hodnotu. Dnes jsem však musel jít na JAKO NIKDY, protože Hondza onemocněl a musím se přiznat, že jsem za to rád (ne, že bych Hondzovi přál něco zlého). Nečetl jsem si před projekci synopsi, herecké obsazení a pomalu jsem ani nevěděl, jak se film jmenuje (bylo to opravdu narychlo). Šel jsem naslepo, neměl žádná očekávání a nakonec jsem z projekce odcházel velmi překvapen a nadmíru spokojen....

Děj filmu se odehrává ve starém domě za vesnicí, ve kterém umírá vážený malíř obrazů Vladimír Holas (Jiří Schmitzer). Společnost mu dělá jeho současná milenka Karla (Petra Špalková) a pečovatelka Jaruna (Taťjana Medvecká). Tyto dvě ženy jsou povahově velmi odlišné a nemají se rády, což si dávají najevo při každé příležitosti. Váže je však k sobě láska a starost o nemocného Vladimíra. Bohémského umělce  opouští síly velmi rychle a vzhledem k jeho výbušné povaze je nesnesitelné být v jeho přítomnosti. Obě si musí sáhnout na své dno a vyrovnat se se svými životy, které jsou pečováním o Vladimíra v troskách. Tento snímek vyobrazuje poslední léto starého mládence, který se nechce vzdát krás života...

Ze začátku vidíme Vladimíra plného sil, jak se vydává na procházku po svém oblíbeném okolí, vychutnává si klid, relaxuje a snaží se malovat krajinu. Brzy ho však opouští síly a je omezen jen na svůj dům a zahradu, na kterou se bez pomoci stejně nedostane. Kvůli nemoci neudrží v ruce už ani štětec, začíná mít depresivní stavy a urážet obě své opratrovnice. Jiří Schmitzer je v téhle roli fantastický! Jeho postava je velmi nevyrovnaná a na sklonku života není s ničím spokojený - se svým životem, tvorbou, vztahy v rodině, a proto nechodí pro sprosté slova a urážky daleko. Slyšet Jirku nadávat je tou jedinou úsměvnou složkou v tomto filmu. Jinak se jedná o velmi povedené psychologické drama.

Role obou pečovatelek jsou taktéž dobře napsané a dostanou ve filmu hodně prostorou, abyste mohli poznat jejich charakter. Karla je žena ve středním věku a podobně jako Vladimír se snaží užívat volnosti, pokud se o něj zrovna nestará, tak se vyráží odreagovat do vesnické hospody. Místní však nechápou její starost a péči o podstatně staršího a smrtelně nemocného partnera. Pečovatelka Jaruna je jejím pravým opakem, protože je velmi zodpovědná a nikdy by ho nenechala samotného. Většinu času tráví u něj, což se nelíbí jejímu manželovi, který se snaží být tolerantní, ale nechápe tu přílišnou oddanost pro Vladimíra. Starat se o nemocného člověka na úkor vlastní rodiny už je za pomyslnou hranou. Situace se ještě více zkomplikuje, když potřebují souhlas rodinného příslušníka při propuštění z nemocnice. Poprosí o něj jeho syna Tomáše (Marek Němec), který se s otcem rozešel před několika lety ve zlém. Tomáš si chce splnit své a okamžitě odjet. Holky ho však přesvědčí, aby s nimi na pár dní zůstal v domě a pokusil se s otcem urovnat vztahy. Vladimír je stále tvrdohlavý a Tomáš tajně doufá, že se mu otec alespoň na smrtelné postli za všechno omluví....

Jak jsem již psal v úvodu, byl jsem s filmem velmi spokojen, protože syrovým způsobem ukazuje zničeného člověka na konci života, který už nezvládá obyčejné věci, je odkázan na pomoc druhých a má pocit, že je pro své okolí přítěží. Po shlédnutí budete přemýšlet jestli byste v sobě našli dostatek sil se o takového člověka starat stejně jako Karla s Jarunou, a jak byste se s tím vyrovnávali. Na tenhle film z české tvorby jen tak nezapomenu a díky výkonu Jiřího Schmitzera Vám můžu návštěvu kina doporučit. Tady se totiž hraje na vážnou strunu a já jsem těch českých rádoby komedií pro nespokojené čtyřicítky už vážně přejedený!

8/10

Autor článku: Václav "vorez" Suchý