Kino recenze

Olga Hepnarová měla od malička problémy s okolím i sama se sebou. Zastání nenašla ani u těch nejbližších v rámci rodiny. Se svými vrstevníky nedokázala navázat žádné kamarádské ani milostné pouto, k čemuž dopomohla i její nevyhraněná sexuální orientace. Postupně se uzavřela do sebe a vytvořila si vnitřní svět, který vlivem několika neléčených psychických poruch kombinujících vlivy paranoidní, schizoidní a agresivní, vykrystalizoval k hluboké nenávisti ke všem lidem a k touze se jim pomstít. Když jí bylo něco málo přes dvacet let, odhodlala se přejít od fantasií k činům.

Dne 10. července 1973 si půjčila náklaďák Praga RN a cestou z Letné v dnešní ulici Milady Horákové záměrně najela do skupiny lidí čekajících na tramvaj a zabila osm lidí. Dalších dvanáct lidí zranila. Její akce společně s faktem, že před svým činem rozeslala svůj manifest vysvětlující její čin prostřednictvím dopisů do několika časopisů, z ní vytvořila jednu z nejtemnějších vražedkyň v dějinách České republiky, resp. Československa.

V mezinárodní koprodukci natočené psychologické drama dvojice režisérů a scénáristů Tomáše Weinreba, Petra Kazdy si dala za nelehký úkol zmapovat osobnost Olgy Hepnarové a její osud. Snímek ukazuje události, které formovaly její postoje a které jí utvářely do osobnosti, jež se rozhodla lidstvu pomstít za všechny skutečné i domnělé křivdy, kterých se na ní někteří dopustili. Část snímku se pochopitelně věnuje i plánování jejího skutku a samotnému provedení.

Atmosféra je velmi povedená. To, že je film černobílý velmi napomáhá dobové stylizaci s dokonalou volbou všech retro prvků od oblečení, účesů až po vozový park. Díky černobílé celkový výsledek vypadá, jakoby byl film natočen opravdu v 70. letech. O jejím přínosu tíživé, dusné a depresivní náladě filmu ani nemluvě. Nezanedbatelný díl na tom má kameraman Adam Sikora.

Prostřednictvím vnitřních monologů dává film nahlédnout do duše a mysli osoby, která o sobě ví, že je pokřivená, ale svoji agresi a křivdy obrátí vně sebe. Ostatně ve skutečnosti Olga Hepnarová popsala své důvody a pocity v několika rozsáhlých dopisech i prostřednictvím rozhovorů a i v závěrečném proslovu při soudu, který je rovněž ve filmu zachycen. Takže její náhled na svět byl tvůrcům filmu určitě dobře znám. Tvůrci svou hlavní postavu nesoudí, pouze předkládají situace a posouzení a hodnocení nechávají na divácích.

Film není jednoduchý a rozhodně není na první pohled líbivý. Pojednává o temných věcech. Je syrový, i co se týče zobrazování cca dvou sexuálních scén. Střídá tempo vyprávění od svižnějších scén k těm pomalu plynoucím (někdy až moc pomalým), přičemž tyto artové prvky k filmu a tématu spíše sedí než naopak. Snímek neobsahuje moc dialogů, což přece jen může u netrpělivějších diváků vytvořit zdání zdlouhavosti.

Herecké výkony obsazených herců jsou přirozené a rozhodně přesvědčivé. Titulní roli si zahrála zajímavá Polka Michalina Olszańska, která je svým pohledným obličejíkem skutečné Hepnarové velmi podobná. V dalších rolích se objeví např. Klára Melíšková, Marika Šoposká, Martin Pechlát, Ondřej Malý a řada dalších.

Podobný snímek jako Já, Olga Hepnarová tu dlouho nebyl. Připadá mi, že takové odvážné či provokativní filmy jsou výsadou začínajících režisérů, než je semelou kola konvencí či byznysu. Zaplať pánbůh za takovéto debutanty a jejich odvahu.

7,5/10

Autor článku: staka

Ještě je poměrně dost času myslet na domácí kino, ale pokud budete mít zájem předobjednat si film na DVD, můžete tak učinit již nyní na e-shopu FilmArena.cz:

 Já, Olga Hepnarová (DVD)