Kino recenze

Tak je to tady. Po čtyřech letech končí další série, která svým tvůrcům vydělala pořádný balík peněz. Poprvé jsme se s Hunger Games mohli setkat v roce 2012 a letos jdeme do finále. Tato filmová série vychází z knižní trilogie a v Hollywoodu poslední knihu rozdělili na dva filmy, aby si fanoušci mohli vychutnat více času se svou oblíbenou a zranitelnou hrdinkou Katniss (čtětě jako "zkrátka to podojíme, co to jde").

Závěrečný díl samozřejmě bezprostředně navazuje na události toho předchozího, ve kterém se podle mě staly pouze dvě věci - Jennifer Lawrence si zazpívala a zachránila kočku (moje recenze zde). Oproti prvním dvěma dílům došlo ke značnému zpomalení tempa a i fanoušci museli cítit, že se leckdy vaří z vody. Nicméně samotný konec první části a zajímavá mediální masáž kolem druhé dokáže vzbudit pozornost, případně nalákat. Pojďme se tedy podívat, jestli je Hunger Games: Síla vzdoru 2. část důstojnou tečkou za touto sérií a jestli dokáže něčím překvapit.

Jen ještě podotknu, že jsem knihu nečetl, takže nevím, ve kterých částech se případně film liší od své předlohy, ale nehodlám zde ani prozrazovat dějové zvraty, abych Vám případně nezkazil zážitek ze samotného finále. Na konci první části to vypadalo, že značně přituhne a Katniss se vydá za svou vendetou.

Pravda je to tak napůl, protože i v druhé části je hodně politiky, takže samotnou akci brzdí a natahují různé řeči o postojích a motivaci jednotlivých stran. Katniss je zkrátka v Panemu nejvlivnější postavou a jeho obyvatelé ji budou na cestě za svobodou následovat kamkoliv. Tentokrát má však stále větší pocit, že nebojuje jen proti prezidentu Snowovi (Donald Sutherland), ale také proti lidem ve vlastních řadách, kteří s ní mají své vlastní plány. Věřit tedy nemůže prakticky nikomu a v některých momentech ji to vlastně ani nezajímá, protože je až moc zaslepena svými vlastními zájmy, které mohou v celkovém pohledu na danou situaci vypadat až moc sobecky.

Popřít se nedá značný vývoj hlavní postavy, která byla podrobena nejedné zkoušce nebo krutosti osudu. Ačkoliv toho v posledních letech zažila hodně a je stále silnější, tak je v některých situacích emočně nevyrovnaná a Jennifer Lawrence dává této postavě ten správný lidský rozměr, aby se s ní divák lépe sžil. Ostatně Hunger Games jsou v podstatě postapokalyptickým světem, který je cílen na převážně mladé divačky.

Herecky není co vytknout v žádném směru, protože všechny hlavní postavy měli během posledních let dostatečně dlouhou dobu na sžití se svými charaktery. Je však pravdou, že známější herecká jména (Woody Harrelson, Elizabeth Banks, Stanley Tucci a Julianne Moore) ve filmu moc nejsou a důležitá pro tento film je vlastně jen poslední jmenovaná. V několika scénách se objeví i již zesnulý Philip Seymour Hoffman, pro kterého to byl poslední film, takže máte poslední možnost ho vidět na velkém plátně. 

Herecky i technicky není filmu prakticky co vytknout, protože Hunger Games: Síla vzdoru 2. část vesměs sklízí plody předchozí práce. Problém však vidím opět v rozdělení poslední knihy na dvě části. Místy se totiž opět dostavují hluchá místa, která sice opět slouží k vykreslení deprese hlavní postavy, ale přesto jsem měl během filmu pocit, že bych se raději přesunul do samotného závěru filmu.

Oproti první části je však vyrovnanější a akci dávkuje o něco častěji. Nečekejte však žádné davové scény, protože Katniss se snaží dobýt Snowovo sídlo s menší jednotkou a cestou musí čelit nastraženým pastím, které je na jejich pokroku brzdí a dokud někdo nedostane nějaký nápad, na něco si nevzpomene nebo jim to okolnosti nedovolí, tak se vždy najde čas na nějaký delší pokec. Ačkoliv se mohlo z ukázek zdát finále epičtější, tak až na jednu ze závěrečných scén, zde není žádná davová scéna (a to jí ještě přidávám) - navíc je ještě useknuta. Celkovému vyznění filmu a následnému vyvrcholení však paradoxně prospěla v této podobě.

Nejvíce na Vás však zapůsobí akční sekvence v podzemí, kde režisér Francis Lawrence neskrytě zužitkoval své zkušenosti z filmu Já, legenda. Když už však probíhá nějaká akce, tak je vesměs přehledná a koukatelná. Ve spojení s povedeným hudebním podkresem jsou působivé. Novinářská projekce se konala v Imaxu a promítána byla 3D verze. Jedná se o první díl, který pracuje s tímto efektem a více mi seděly ty předchozí v klasickém formátu.

Vrcholem Hunger Games byl pro mě vynikající druhý díl, po kterém se tato série začala ubírat trochu jiným směrem. Rozdělení Síly vzdoru na dva filmy nebyl sice příliš šťastný nápad, protože v obou případech je znát pomalejší tempo, ale tentokrát to bylo mnohem lepší než minule. Pokud jste tedy viděli předchozí díly a neodradily Vás, tak si na Hunger Games: Síla vzdoru 2. část můžete v klidu zajít, abyste věděli, jak to celé dopadne.....

7/10

Autor článku: Václav "vorez" Suchý