Kino recenze

Ve fiktivní zemi Zubrowka, která vypadá, jako libovolná východoevropská lokalita mezi dvěma světovými válkami se nachází luxusní grandhotel, kde jako concierge (jakýsi manažer pro styk s klienty) působí pan Gustav, který je veskrze oblíben jak hosty, tak personálem. Jistá hraběnka právě panu Gustavovi odkáže v závěti velmi vzácný obraz, a to k nemalé radosti hraběnčina rozvětveného příbuzenstva. Tento fakt rozpoutá nezadržitelný sled událostí, do kterých kromě všemožných postaviček a více či méně obskurních existencí, zasáhne velkou měrou i mladý hotelový poslíček Zero Moustafa, jehož se pan Gustav stal mentorem. 

Snímek Wese Andersona, jehož slavnostní premiéru v Praze na tiskovce představil sám režisér a scénárista v jedné osobě, se atmosférou nese přesně ve stylu jeho předešlých filmů. Dospělé postavy se bez rozdílu věku chovají jako velké děti, tedy zejména neztrácejí dětskou hravost a naopak zase děti jsou ti s dospělým pohledem na věc. Stejné to bylo v Takové zvláštní rodince, Životě pod vodou, Darjeeling s ručením omezeným či Až vyjde měsíc. Formálně je film rozdělen do několika časových rovin, kdy každá má svého vypravěče a každá je jinak technicky zpracována, tak aby po vizuální stránce zhruba odpovídala době děje.

Tím mám na mysli používání různých filtrů, poměr stran 4:3 a později 16:9 atd. Děj filmu je namíchán s příměsí romantiky, akce, honiček, napětí, ale i šílených a ujetých situací. Řada situací se odehrává sice v jakémsi fiktivním vesmíru, ale vnímavější divák nebude mít problémy v jejich zasazení do naší reality či historie, kdy za všechny mohu jmenovat např. nástup nacismu. Děj snímku jemně podkresluje příjemný a nevtíravý humor. Zajímavostí je, že inspirací pro fiktivní město Lutz byla tvůrcům mimo jiné i Praha a za předobraz vzhledu hotelu posloužily budovy v Karlových Varech. 

Tak jako jiné snímky Wese Andersona se může i tento pyšnit precizním a současně lahůdkovým obsazením. Vedle Andersonových stálých herců se objevují i noví, přičemž všichni do jednoho podávají perfektní herecké výkony, kdy je však stále patrná záměrná stylizace pro pana režiséra tak typická. Ve filmu máme možnost vidět Ralpha Fiennese, Saoirse Ronan, F. Murray Abrahama, Willema Dafoe, Jeffa Goldbluma, Edwarda Nortona, Jude Lawa, Tildu Swinton, Billa Murraye a mnoho a mnoho dalších. Snad v každé 2 minutové mini roličce se mihne nějaká hollywoodská či evropská hvězda považující svůj štěk v Andersonově filmu za čest.

Již z faktu, že podoba snímku je natolik stylizovaná, vyplývá, že vizuální stránka je pastvou pro oči a upomíná na to, že i Wes Anderson je stále takový „dětina“ jako většina postav jeho filmů. Pochválit musím i dokonale padnoucí hudební doprovod, na němž se z velké míry podílel zkušený francouzský skladatel Alexandre Desplat.

Snímek si užijete tím více, čím je vám příjemný Andersonův osobitý styl vyprávění a nakolik jste ochotni přistoupit na jeho hru o „věčném dítěti“ v nás. 

8/10

Autor článku: - staka -