Bleskovka: GODZILLA: Rozhovor s tvůrci!

GARETH EDWARDS (režisér) – rozhovor

OTÁZKA: Co nám můžete říct k zachování původního vzhledu Godzilly, který známe ze svého mládí, a zároveň o nové, hrůzu budící Godzille pro diváky 21. století?

GARETH EDWARDS: No, řekli jsme návrhářům: ‚Musíte se ji snažit sestrojit tak, aby to byla Godzilla, ale aktualizovaná. Představte si, že před šedesáti lety byla Godzilla skutečný živočich; skutečně žil v oceánu, a když vylezl na břeh v Japonsku, několik lidí dosvědčilo jeho existenci. Nikdo nepořídil jeho snímek, ale křičeli a utíkali do společnosti Toho Studios, která natočila původní filmy, a snažili se jim ho popsat. A oni začali natáčet všechny ty filmy, které známe a milujeme. 

V našem filmu uvidíte původního živočicha, kterého viděli očití svědkové, takže se vám možná vybaví souvislosti a řeknete si: ‚No ne, podle popisu je jasné, jak dospěli k tomu chlápkovi v tom kostýmu.‘ Ale měli jsme možnost ho trochu upravit podle dnešních měřítek a snad vypadá trochu realističtěji. Snažil jsem se hlavně doladit obrysy; dodat trochu agresivnější rysy v obličeji a rovnější a výraznější siluetu, aby působila trochu divočejším dojmem.

OTÁZKA: Můžete nám říct něco k obsazení filmu? Kdybych viděla jen seznam herců a nevěděla, že ve filmu vystupuje monstrum, považovala bych to za klubový film. 

GARETH EDWARDS: Dobře. [smích] Je to zvláštní, protože vybíráte každého herce, a upřímně řečeno, u každého herce váháte, zda ho máte vybrat, protože by se mohlo stát, že by se ten film nepovedl podle vašich představ. 

Mám pocit, že o spoustě herců si člověk dělá představu z jejich životopisů, ve kterých stojí: ‚OK, chci dělat osobní projekt a potom chci dělat komerční projekt a potom budu dělat osobní projekt a potom budu dělat komerční projekt.‘ A já jsem každému řekl: ‚Tohle musíte považovat za svůj osobní projekt. Neberte to jako nějaký typický hollywoodský film, jako nějaký trhák. Potřebujeme přesvědčivé výkony jako ve filmovém dramatu.‘ 

Všichni na to zareagovali opravdu dobře. A když si přečetli scénář a viděli, že ve filmu jsou emoce a kromě monstra má snad i další vrstvu, všichni do toho šli. 

OTÁZKA: Jak jste vybrali město, které má Godzilla zničit?

GARETH EDWARDS: Měl jsem pocit, že to, co děláme, koncepčně vychází z japonského kultu, licence či jak tomu chcete říkat, a my to přenášíme do Ameriky. Takže když jsme mluvili o tom, co ve filmu znamená globální cesta Godzilly, tak nejvýstižnější je, že začíná v Japonsku. Děj filmu začíná v Asii a na konci se přenáší do Ameriky. 
Jakmile se tak stane, otevře se vám pohled na pobřeží Tichého oceánu. Tady se nachází Los Angeles; jsou tady další velká města; a San Francisco – chtěl jsem město, které je svázáno s oceánem. A kultovní sanfranciský záliv vyvolával pocit, že něco přichází z oceánu. Ve srovnání s Los Angeles dávalo tohle místo spoustu možností, doslova jako by se přímo z oceánu vystoupilo na pláž, a to bylo to pravé. 

Takže jsem měl pocit, že San Francisco je tím nejlepším místem pro rozehrání děje, bez urážky. Myslím, že je to pocta, když Godzilla zničí vaše město. 

OTÁZKA: Zhlédli jste 28 filmů společnosti Toho. Byly mezi nimi nějaké, které vás inspirovali více než jiné?

GARETH EDWARDS: Jo, ten hlavní, o kterém jsme pořád mluvili, byl původní černobílý film z roku 1954. Spousta lidí, kteří Godzillu neznají nebo v dětství viděli verze vhodné pro děti, je překvapena, když vidí původní film, protože je to ve skutečnosti velmi vážná metafora na Hirošimu a Nagasaki, a jsem přesvědčen, že kdyby tenkrát Japonci mohli natočit film jen o Hirošimě, tak by ho natočili. Ale v té době, po druhé světové válce, byla přísná cenzura ze západu a tak nemohli natáčet žádné filmy o druhé světové válce ani o svých zkušenostech a zážitcích. Takže to maskovali filmem o monstru a to tomu dodalo na závažnosti. 

Pro nás to bylo určitým měřítkem, ale moje nejoblíbenější – oni rozdělují filmy o Godzille do epoch – je epocha Showa z období šedesátých let. Mohu se dívat na všechny vědecko-fantastické filmy z té doby a přímo miluji filmy jako Destroy All Monsters! a další. Hrozně se mi líbí nápad na ostrov plný monster a rozmanitých tvorů. Je to ten typ filmů, které bych nutně nemusel ukazovat přátelům a říkat při tom: ‚Určitě se ti to bude líbit.‘ Je to zvláštní vkus, který si člověk vybuduje. Ale určitě mě při natáčení tohoto filmu ovlivnily.

OTÁZKA: Jak jste vytvořili Godzillu? Byla to čistě animace nebo jste ji natáčeli naživo? 

GARETH EDWARDS: Byla to hlavně animace pomocí klíčování pozadí. V krátké sekvenci ke konci filmu se zapojil Andy Serkis se svým týmem, hlavně proto, že to někdy byl nejrychlejší způsob, jak dosáhnout kýženého výsledku, stejně jako když někdo hraje určitou postavu a vy chcete, aby určitým způsobem zareagoval nebo udělal nějaký pohyb. Tak jsme to tak v krátké sekvenci ke konci filmu udělali. Ale převážně se jednalo o animaci na klíčované pozadí. Nejdříve jsme si bedlivě prohlíželi stovky klipů s chováním živočichů, například přírodopisné dokumenty, protože nejdříve jsem chtěl jen kopírovat přírodu. 

Dívali jsme se na bojující medvědy a na spoustu dalších různých věcí. A narazili jsme na problém, že když se začnete dívat na film o přírodě někde uprostřed a sledujete dvě zvířata, ani za Boha netušíte, co se děje, a protože je to tak zmatené, tak to vždycky komentují. Něco jako: je to zvíře naštvané nebo vyděšené? Nepoznáte nic. Takže jsme postupně museli upouštět od zvířecího chování a přiklánět se k lidskému, a právě proto se ke konci filmu zapojil i Andy. Ale většinou to byla společnost MPC (Moving Picture Company) a společnosti zaměřené na vizuální efekty. 

OTÁZKA: Můžete popsat spolupráci s Andym, a co dělal?

GARETH EDWARDS: Potřebovali jsme natočit nějaký pohyb a oni ho natáčeli kamerou a dělali všechno potřebné. Měl na to tým spolupracovníků. A potom se to použilo převážně jako ukázka pro animátory, protože jsme měli strašně málo času na zpracování. Sloužilo to především jako návod či inspirace. Když řeknete herci, aby něco udělal, a natočíte to, tak je to někdy rychlejší než animace. Animace trvá déle a nemusí být tak efektivní. A ke konci natáčení už nás tlačil čas, tak jsme se rozhodli to zkusit s Andym a všechno tak urychlit. Ale nakonec bylo stejně to, co se odehrává na plátně, v rukou animátorů.

AARON TAYLOR JOHNSON (Ford Brody) – rozhovor

OTÁZKA: Váhal jste, zda vůbec máte tu roli vzít, nebo jste na ni byl nažhavený?

AARON TAYLOR-JOHNSON: Jak říkáte, byl jsem celý žhavý tu roli dostat. [Smích] Poprvé jsme si s Garethem Edwardsem sedli a asi šest hodin jsme si ustavičně povídali o svém zanícení pro film, jak ho chce natočit a kam chce tu postavu vést. Odcházel jsem z naší schůzky se stoprocentní jistotou, že chci tu cestu absolvovat s ním i ostatními zúčastněnými.

Získal jsem zcela nový pohled na to, co Godzilla znamená. Nikdy jsem vlastně žádný z těch filmů neviděl. Řekl, abych se přišel podívat na originál a tak jsem šel. Chtěl ve svém filmu použít původní příběh z roku 1954 a Godzilla měla také vycházet z původního vzhledu. Získali jsme k tomu svolení společnosti Toho a kluci z Toho přišli na plac. Bylo to jako by se celý film vracel ke svým kořenům, ale zasazený do dnešní doby a společnosti. 

Myslím, že jediný problém s postavou bylo to, že jsem hrál poručíka u námořnictva. Musel jsem si osvojit jejich specifickou mentalitu, proniknout do myšlení člověka, který bude dělat tuhle práci, a abych byl na scéně přesvědčivý, musel jsem taky mluvit, nosit zbraň a dělat další věci stejně jako oni. 

OTÁZKA: Zjišťoval jste si, jak všechny tyhle věci dělat?

AARON TAYLOR-JOHNSON: Vlastně jsem strávil asi dva či tři měsíce se skvělým mariňákem, Jimem Deverem, který už asistoval u spousty filmových scén, takže věděl, jak pracovat s herci, jak to place chodí a tak podobně. Pracoval na filmu Černý jestřáb sestřelen a na různých velkých filmech s vojenskou tématikou, které jste pravděpodobně viděli. Byl u toho. 

Nacvičoval jsem s ním, jak mluví, jak používají své vybavení a všechno, co vás jen napadne. Strašně mi to pomohlo a umožnilo mi to pochopit mou postavu. 

OTÁZKA: Trénoval jste na tu roli a přibral jste kvůli ní na váze? 

AARON TAYLOR-JOHNSON: Jo, nějaké to kilo jsem kvůli ní přibral. A byla to také role náročná na fyzičku, takže jsem musel být ve formě. Chtěl jsem vypadat větší, patřilo to k mé postavě.

OTÁZKA: Je sci-fi tvůj oblíbený žánr nebo jsi k němu přišel čirou náhodou?

AARON TAYLOR-JOHNSON: Nevyhraňuji se do žádné žánrové škatulky. Pro mě je důležitý režisér a postava. Musím se s postavou ztotožnit; musím v tu postavu věřit a mít k ní vztah. A režisér je strašně důležitý. Koneckonců je to jeho vize a vy v tom jeho světě musíte strávit tři až šest měsíců.

OTÁZKA: Ve filmu jako je tento musíte mít při natáčení velkou představivost. Jaké to je, když se díváte na hotový film a vidíte to, co jste si při natáčení jen představovali? 

AARON TAYLOR-JOHNSON: Myslím, že Gareth svou vizi vyjádřil už při našem prvním setkání před téměř dvěma lety. Ukázal mi také záběry, které natočili rok před naší schůzkou. Chci říct, že ten film je fantastický a jsem na něj hrdý. Je to brilantní emocionální vyjádření přírodní katastrofy. Mám pocit, že je to velmi přesvědčivé, jako by se to opravdu mohlo stát, a to je vždycky skvělé. Ale všechno, co byl Gareth schopen vyjádřit slovy, je přesně to, co jsem pak viděl.  

OTÁZKA: Jaké to bylo hrát s Bryanem Cranstonem v roli vašeho otce? Líbil se vám Perníkový táta?

AARON TAYLOR-JOHNSON: Jo, to bylo dokonalé. Je strašně milý a zábavný. Hrát vedle něj bylo skvělé. Je to fenomenální herec.

OTÁZKA: Vztah otce a syna působil velmi opravdově. Bylo pro vás důležité založit tuto postavu na reálném světě, ve kterém jste žil odloučeně od svého otce, a snažit se překonat žal jinak? 

AARON TAYLOR-JOHNSON: Ano, určitě, stejně jako když je moje postava se svým synem a snaží se vyrovnat s tím, že by měl být otcem pro svého syna a lepším manželem. Myslím, že až od toho okamžiku se svým otcem ví, co musí udělat, aby se zlepšil a byl pro svého syna skutečným otcem. Jo, to byl zajímavý úhel pohledu.

Autor článku: Warner Bros. Česká republika