Kino recenze

Partička filmařů přijede na Ukrajinu natočit dokument o kanibalismu ve 20. století. Na letišti si je vyzvedne průvodce a tlumočnice, přičemž druhý den přiberou ještě vesnickou vědmu, která má pomoci prolomit ledy mezi místními vesnickými burany. Šestice se vydává do odlehlé části země, kde chce vyzpovídat Borise, muže, který údajně snědl svého kolegu a hájil se nějakou vyšší silou, která mu to přikázala. Chlápka skutečně najdou, a přestože se chová trochu vyšinutě, tak od něj přijmou klíče od jeho domu uprostřed lesů s tím, že tam na něj počkají a natočí rozhovor na autentickém místě vraždy.

Jelikož Boris nedorazí, filmaři si chvíli ukrátí vodkou a ze srandy zkusí vyvolat ducha chlapce, který měl také v domě umřít. To však zjistí až ráno, když se probudí s kocovinou a přehrají si záznamy z kamer, které rozmístili po domě a z kamery, kterou samo dění natáčely. Kromě toho se jim během noci ztratil ukrajinský průvodce a navíc vědma je nanejvýš znepokojená a tvrdí, že místo ducha vyvolali démona.

Přes počáteční odmítání se mladí, vzdělaní lidé postupně a velmi neradi noří do krutého tajemství, které dům a celé okolí obklopuje. Ke všemu ještě objeví souvislost mezi blízkým rodištěm nejproduktivnější sovětského sériového vraha a kanibala Andreje Čikatila. Venku jsou slyšet podivné zvuky, koutkem oka jde zachytit pohyby něčeho, co by tam být nemělo. O čemsi nadpřirozeném již není pochyb. Pak začnou filmaři jeden po druhém mizet za krvavých a uječených okolností. Teď už nejde o to natočit dokument, ale přežít noc.

Snímek českého režiséra Petra Jákla se vynořil takřka odnikud po čtyřech letech příprav a natáčení v naprostém utajení. Jákl s Petrem Bokem napsal scénář, obstaral si americkou produkci (na produkování se podílel např. Rob Cohen, režisér filmu Rychle a zběsile) a v zahraničí, převážně na Ukrajině natočil se zahraničními, neokoukanými herci, jak on sám tvrdí, temný thriller. Vzhledem k uvedenému je jasné, že postavy mluví anglicky a ukrajinsky, takže češtinu zde neuslyšíte.

Film je natočen v pseudodokumentárním stylu jako tzv. found footage, což má svoje klady i zápory. Jednak se dá ušetřit dost peněz na výpravě atd., a také realističtější strašení stále táhne. Navíc se příběh lehce otírá o skutečného sériového vraha, přičemž záběry s Čikatilem zasazené do filmu sami o sobě vyvolávají husí kůži. Záporem je pak především jistá nepřehlednost, kterou s sebou rozkývané ruční kamery nutně přinášejí. Také musí divák samozřejmě přistoupit na hru s tvůrci a přijmout fakt, že postavy natáčejí a mluví do kamer v naprosto nevhodných mnohdy až nevěrohodných situacích. Inspirace zejména Záhadou Blair Witch, nebo třeba Záhadou Hory mrtvých nelze přehlédnout.

Snímek jsem si pro sebe rozdělil na dvě poloviny. Povedenější je ta první, která je opravdu spíše temným thrillerem. Buduje se mrazivá atmosféra, ke které zdatně přispívají zvolené lokace ukrajinského venkova a budov, kde se děj odehrává. Několika lekaček se divák dočká, ale vše ještě drnká na realistickou strunu a strašení lze přičíst i zvířatům z lesa nebo opilýmu trampovi. Postavy se chovají relativně logicky a děj je dostatečně přehledný. Druhá polovina, ať se to Petrovi Jáklovi líbí nebo ne, je prostě horor.

V této části se hodně křičí, umře v ní většina postav a hlavně se odhalí, kdo že za ten masakr může. Tato část je emocionálně vyhrocenější, takže dosud vesměs přirození herci čas od času sklouzávají k přehrávání, které by patřilo spíše na divadelní scénu než do realisticky se tvářícího pseudodokumentu. Postavy často někam běhají, což společně s ruční kamerou a špatným osvětlením znamená onu výše zmíněnou nepřehlednost.

Díky atmosféře má film stále takové napínavé, mrazivé a stísněné vyznění. V rámci žánru by dle mého obstál i bez zhruba deseti lekaček, které nejsou nijak originální a každý, kdo pár hororů viděl, se jimi nenechá překvapit a naopak je v danou chvíli očekává. Tyto lekačky jsou zdatně podpořeny zvukovými efekty, což jim přidává na důraznosti, s jejich opakováním však jejich zábavnost klesá. K tomuto musím ještě uvést, že zvuky a ruchy působí často strašidelněji, než to, co se děje na plátně a plní tak jeden z povedených faktorů snímku.

Projekce filmu se konala naštěstí ve 2D, ale z propagačních materiálů vyplývá, že někde se bude promítat i ve 3D, což si vzhledem ke zmíněné tmavosti a rozklepanosti ani radši nebudu představovat, protože jen z toho by mě mohla rozbolet hlava.

Ať si kdo o filmu Ghoul myslí, co chce, tak Petr Jákl vytvořil čistě žánrový film, kterých se u nás točí jako šafránu. Navíc byl film zakoupen i do americké distribuce, a to se jen tak někomu nepodaří a Jáklovi za to patří obdiv. Nevědět na jaký film jdu, úplně v klidu bych si mohl myslet, že jde o plně zahraniční snímek natočený v hollywoodské produkci (což vlastně trochu je). Za normální situace bych Ghoulovi dal 5,5/10, když ale přihlédnu ke všem okolnostem, musím přitlačit.

6,5/10

Autor článku: - staka -