Kino recenze

Caleb je mladý programátor největší internetové společnosti na světě. Zrovna vyhrál týdenní pobyt v luxusním domě svého šéfa kdesi v horách uprostřed lesů a na dohled zasněžených hor. O tom, jaké má štěstí, se přesvědčí záhy po příletu a seznámení se se svým chlebodárcem, geniálním a současně lehce excentrickým vědcem Nathanem. Vyjde sice najevo, že to s výhrou nebylo úplně košer, ale na druhou stranu má Caleb možnost zapsat se do dějin lidstva. Dostane za úkol podrobit testu Nathanem vytvořenou umělou inteligenci zabalenou do obalu krásné robotické dívky pojmenované Ava.

To vše s cílem potvrdit či vyvrátit, zda může být inteligence umělá rovna té lidské. Caleb se dá s chutí do práce, brzy se však dostaví pochyby, za jakým účelem test ve skutečnosti provádí a kdo je testovaným objektem. Začíná pochybovat o Nathanovi, ale i o svém vlastním lidství. Ke všemu ho Ava při rozhovorech nenápadně prosí o pomoc a varuje, aby nevěřil nikomu a ničemu. Caleb nakonec podlehne probuzeným citům k Avě a začne plánovat útěk.

Snímek z nezávislé produkce režiséra Alexe Garlanda může být chápán jako filosofická sci-fi nebo jako psychologický thriller ve sci-fi kabátku. Jde vlastně o konverzační příběh mezi dvěma muži a jedním robotem ženského pohlaví (ano -Ava má skutečné funkční pohlaví). Do děje sice rázně zasáhne ještě jedna robotka, ale ta nepromluví ani slovo. Většina děje se odehrává prostřednictvím dialogů, trocha akce přijde až na konec. V rozhovorech se rozebírají klasická témata spojena s umělou inteligencí a roboty, oprašte tedy myšlenky z Blade Runnera, Já, robota a desítek dalších.

Jde zejména o morálnost a opodstatněnost tvorby umělých bytostí a následnou lidskou odpovědnost za ně, vzájemnou interakci, člověka hrajícího si na Boha, ospravedlnění ukončení existence umělých bytostí apod. Dialogy jsou naštěstí dobře a živě napsány a přes občasnou terminologickou složitost nenudí a stále drží divákovu pozornost. To že dialogy vyznívají přesvědčivě, je i z velké míry zásluhou hereckých představitelů.

Postavy jsou sice dobře načrtnuty, obsah jim však vtiskávají právě herci. Roli Caleba ztvárnil Domhnall Gleeson, který v pohodě zvládl těch několik poloh, kterými jeho postava projde od ostýchavého mladíčka přes zaníceného vědce, až po odhodlaného mstitele. Postavu robotické Avy si zahrála Alicia Vickander a obdařila ji přesně tou potřebnou jakoby dětskou křehkostí snoubící se s geniálně fungujícím mozkem schopným rychlého analytického myšlení i určitou ženskou nevyzpytatelností.

Navíc je opravdu pohledná, takže se na ni příjemně kouká. Pro mě osobně si však film ukradl Oscar Isaac jako Nathan. Namakaný, s oholenou hlavou a moderním plnovousem, neustále se nalévající chlastem, a přesto logicky argumentující. Navíc srší obrovským charismatem, se kterým musí na lidi v okolí působit jako magnet. Jeho postava je také zdrojem několika vtipnějších scén a hlášek, což odlehčuje jinak veskrze tísnivou a napínavou atmosféru.

Předností snímku je také fakt, že divák neví dopředu takřka nic, co neví postavy (hlavně Caleb) a veškeré zvraty jsou tedy pro něj stejným překvapením. V průběhu děje je nastaveno několik hypotéz, jak by se mohl film vyvíjet, kdo na koho šije boudu a kdo je na čí straně, aby pak vše dopadlo úplně jinak. Závěrečná pointa sice není nijak šokující, ale o to je příjemnější. Nezávislost snímku se určitou měrou projevuje i na zobrazování nahoty. Zatímco v běžném hollywoodském díle jsou maximálně občas k zahlédnutí ženská prsa, zde je několikrát k vidění, jak Amící říkají „full frontal nudity“. Přesto nejde o nějakou záměrnou snahu šokovat. Nahota zde plně zapadá do vizuální stylizace.

Snímek se odehrává především v interiéru rozlehlé luxusní rezidence, se zabezpečením protiatomového krytu. Použitím jasné bílé barvy a až sterilního, hypermoderního prostředí mi celá vizuální stránka velmi připomínala stylizaci snímku Nevědomí. K tomu krásně kontrastovaly občasné záběry na okolní krajinu se zasněženými horami, ledovými krami, vodopádem a zdravě zelenými lesy.

Chvála kameramanu Robu Hardymu. S již zmíněnou závěrečnou akcí souvisí i explicitní násilí, které je však také zobrazeno sterilně a jakoby nezaujatě, jako něco, co se musí udělat a ani to nestojí za řeč. Speciální triky byly použity především na vzhled robotů, což jistě nebylo nikterak náročné, ale tvůrci vše zvládli se ctí a výsledek vypadá parádně. Zapomenout nesmím ani na perfektní hudební doprovod od Geoffa Barrowa a Bena Salisburyho, který je kromě zmíněné vizuální stránky dalším stavebním prvkem znepokojivé a přesto podmanivé atmosféry.

Jedinou nevýhodou může pro někoho být, že snímek od diváka vyžaduje pozorné vnímání a určitou míru inteligence a myslím, že přece jen nebude úplně každému myšlenkově přístupný. Ex Machina je sci-fi snímkem s promakaným scénářem, perfektním audio-vizuálním zpracováním a vynikajícími hereckými výkony. Přitom jde o takřka komorní příběh tří „lidí“ na horské chatě. Nepotřebujete-li nutně k zábavě výbuchy, přestřelky, honičky a jiné atributy akce, nezapomeňte zapnout mozek a hurá do kina.

8,5/10

Autor čláku: - staka -