Recenze: ELYSIUM očima Staky

Na začátku 22. století je planeta Země přeplněna, většina lidí žije na hranici chudoby s minimální zdravotní a sociální péčí. Horních deset tisíc si však lebedí v luxusu, ve vesmíru nedaleko planety na orbitální stanici Elyseium. Užívají si nejmodernější výdobytky vědy a pramálo se starají o strádající většinu populace. Jedním ze smolných  pozemšťanů je i bývalý zločinec Max, který sice pár let seká dobrotu a chodí do továrny, ale štěstí se mu unaví a nejen že přijde o práci, ale v důsledku havárie mu zbývá jen pět dní života. Díky této fatální lhůtě přistoupí na návrh šéfa jednoho z gangů. Nechá si vylepšit tělo a do hlavy vložit čip. Společně s dalšími gangstery se pokusí unést milionáře přiletěvšího z Elyseia s cílem získat výkupné. Plán se nezdaří, boháč umírá a Max je na útěku před nelítostným agentem Krugerem a jeho muži, kteří nutně potřebují informace, které si Max stáhl z milionářova mozku. Max se však naléhavě potřebuje dostat nahoru do Elysia, kde by ho mohli vyléčit. Nakonec se ukáže, že ten největší úkol ho bude čekat právě, až se tam dostane. Max se totiž může stát osobou, která by mohla zvrátit dosavadní světový řád a snést trochu toho blahobytu dolů trpícím spoluobčanům.

 

(c) ELYSIUM, SONY Pictures

Režisér Neill Blomkamp v roce 2009 posadil všechny na zadek svojí realisticky vypadající sci-fi akcí Distrikt 9. Ve svém novém filmu převedl mimozemské slumy kreveťáků z Johannesburgu na celou zeměkouli a zaplnil je „obyčejnými“ pozemšťany. Snímek se sice odehrává převážně v Los Angeles, ale lze předpokládat, že podobně to vypadá všude na planetě. Hned ze začátku musím zmínit vizuální stránku filmu, která je naprosto dokonalá, a to co se týče exteriérů na zemi i na Elysiu. Digitální triky i akce je maximálně realistická, přesvědčivá a mnohdy dech beroucí. Kdybych měl hodnotit pouze první hodinu, dal bych bez váhání plný počet. Po té hodině se ale dokonalý stroj nějak zadře, točí se pomalu, až mi pak už bylo jedno, jak to dopadne. 

 

(c) ELYSIUM, SONY Pictures

Start filmu, kde se představují reálie, jak to funguje v roce 2154 na Zemi i ve vesmíru, se velmi povedl. Jsou představeni hrdinové i antihrdinové, jejich těžký život a jak obtížně si musí vydělávat na chleba. Mezi lidmi se pohybují androidi s maximální samozřejmostí stejně, jako někdejší kreveťáci. V duchu reálnosti se v Los Angeles mluví převážně španělský a ovládají ho různé zločinecké gangy a kartely, k čemuž směřuje již dnes, přičemž nad jakousi pseurovnostářskou zákonností dohlížejí právě umělé inteligence vložené do kovových těl. Několik logických děr se sice v ději najde, ale dokud se nacházíme na Zemi nelze snímku víceméně nic vytknout. Těsně před odletem na Elysium se ale vynoří prapodivná a hlavně úplně zbytečná romantická linie, okořeněná navíc nemocným dítětem a dialogem mezi ním a Maxem o hrochovi a opici, což snad nemohlo být myšleno vážně. Navíc, když je hroch ještě zmíněn na konci filmu. Děj, který se odehrává na Elysiu, na mě působil dojmem, že tvůrcům došel přidělený čas a potřebovali film nutně ukončit. Takže na diváka čeká smršť různých klišé a nelogičností. Jako případ uvedu např. bezchybnou orientaci postav v komplexu, kde v životě nebyly. Jedinou záchranou této části filmu je fakt, že se na to pořád dobře kouká jako na precizní vizuální dílo. Velmi povedená je například závěrečná bitka mezi Maxem a vylepšeným Krugerem na mostě mezi něčím, co vypadá jako rozkvetlé sakury, což z bitky „kyborgů“ dělá takřka samurajský souboj. No a konec filmu, to je klišé jak hrom.

 

(c) ELYSIUM, SONY Pictures

Snímek naštěstí zachraňují také herecké výkony. Dohola ostříhaný Matt Damon, přibral a vyrýsoval a s kérkami a vnějším kovovým skeletem mu to vyloženě sekne. Po herecké stránce si ostudu také neudělal. V roli chladné záporačky, ministryně obrany Elysia se představuje přesně sednoucí, distingovaná dáma Jodie Foster. Kdo, ale filmu dodává tu správnou ušmudlanou, agresivní a šílenou šťávu je Sharlto Copley v roli agenta Krugera. Jeho postava nezavře klapačku, což vzhledem k tomu, že mluví skoro nesrozumitelnou jihoafrickou angličtinou, působí velmi zajímavým a osvěžujícím dojmem. Je škoda, že ke konci filmu přijde o svou „ušmudlanost“ a ztratí tak něco ze své démoničnosti. V menší roli je pak k poznání Diego Luna a postavy namyšleného elysijského zbrojařského magnáta se zhostil spolehlivý William Fichter. Perfektní je také hudební doprovod Ryana Amona.

Poslední třetina filmu pro mě sice byla zklamáním, nicméně stále jde o hodně nadprůměrnou akční sci-fi, s velmi povedenou vizuální stránkou a přesvědčivými hereckými výkony. 

Hodnocení: 70%

Autor recenze: - staka -