Kino recenze

Na nejzazším konci 19. století přijíždí do odlehlého psychiatrického sanatoria mladý lékař Edward, který zde má nastoupit na funkci zástupce ředitele. Na místě se seznamuje s personálem i ubytovanou klientelou, přičemž záhy pojímá podezření, že zde něco nehraje. A toto jeho podezření se netýká pouze podivných léčebných postupů ředitele Lamba. Potkává zde i půvabnou pacientku Elizu Graves, která ho přitahuje a se kterou se pomalu začne sbližovat. Současně však v ošuntělém, rozpadajícím se sanatoriu pátrá po odpovědích na vršící se otazníky. Jeho zjištění, že léčebnu ovládli blázni a šílenci a že skutečný personál úpí v kobkách je sice šokující, všechna odhalení tím ovšem nekončí.

Na začátek musím zmínit záležitost týkající se českého distribučního názvu. Zatímco v originále jde buď o název Eliza Graves, nebo Stonehearst Asylum (film byl přejmenováván), což je jméno důležité postavy, resp. místa a koresponduje to s dějem, tak český distributor do názvu vecpal jméno spisovatele, který sice napsal povídky, na jejichž motivy byl film natočen, ale on sám ve filmu nevystupuje ani se o něm nemluví, a dovětek Podivný experiment, také není úplně na místě. Chápu, že je zatím touha přilákat do kina diváky, ale zase z nás distributoři nemusejí dělat idioty.

Snímek režíroval Brad Anderson (např. Mechanik a řada ceněných TV seriálů), jak jsem zmínil na základě povídek spisovatele Edgara Alana Poe. Jelikož patřím k jeho čtenářům, tak mohu za sebe s radostí sdělit, že se do filmu povedlo přetáhnout pro Poea typickou pološílenou atmosféru nejistoty a jisté zvrácenosti, za což jsem tvůrcům vděčný. Na druhou stranu jde však o atmosféru z jiných Poeových děl, protože z mini povídky, která byla pro film hlavní předlohou, si vzal jen hlavní motiv. Nejde tedy ani tak o adaptaci, jako spíše o inspiraci spisovatelovým dílem jako celkem. Navíc závěrečná pointa povídky, že se pacienti vyměnili s personálem, přichází ve filmu již po půl hodině a dále se děj vyvíjí po vlastní ose.

Děj snímku neuhání vpřed nikterak závratným tempem, ale pomalu buduje atmosféru a společně s hlavním hrdinou se přesouvá od jednoho zvratu k druhému, až k nečekanému a nestandardnímu finále, které ne každému sedne. Do karet působivosti hrají dobře vybrané lokace chátrajícího sanatoria, pěkné kostýmy, nasvícení a vůbec celé nasnímání, na čemž se nemalou měrou podílel i Tom Yatsko na pozici kameramana. Akčnějších scén je ve filmu několik, ale nejsou nijak výrazné a snímek na nich nestojí, přesto jsou zrežírovány zajímavě a s přehledem. Vzhledem k tempu má divák čas se věnovat postavám, kdy brzy vychází najevo, že ani jedna osoba nepatří k zrovna mentálně nejstabilnější, a to i co se hlavního hrdiny týče.

Největší slabinou filmu je jeho předvídatelnost. Většinu důležitých dějových zvratů divák odhadne notný čas před tím, než se odehraje na plátně a dopad pak není takový. Navíc snímek, jak jsem již zmínil, staví hlavně na atmosféře a je škoda, že ač si toho byli tvůrci dobře vědomi, tak řadu motivů, které se nabízely, nechali opomenuty nebo zpola nevyužity, což se týká samotné pochmurné budovy sanatoria, všudypřítomného šílenství, ale i viktoriánské doby jako celku. Také milostná linie si na můj vkus až moc zbytečně ukusovala z děje na úkor hlavní linie, což narušovalo tempo vyprávění.

Co se hereckých výkonů týče, není filmu moc, co vytknout. Nejvíce na diváka asi zapůsobí Ben Kingsley, který svou postavu obdařil přesně tou dávkou nejednoznačnosti a nebezpečného charismatu, jak bylo potřeba a nic na tom nemění ani fakt, že skoro stejnou roli již ztvárnil ve Scorseseho Prokletém ostrově. Stále relativně neokoukaný Jim Sturgess si zahrál mladého naivního Edwarda a titulní roli Elizy Graves ztělesnila Kate Beckinsale. Ostatní herci jsou již spíše do počtu, a to včetně Michaela Cainea, Brendana Gleesona či Davida Thewlise. O hudební doprovod se postaral zkušený John Debney.

Snímek má rozhodně povedenou, temnou, atmosféru. Přesvědčivé herecké výkony, stálá nejistota a nejednoznačnost zápletky pomáhají udržovat divákovu pozornost až do konce. K dokonalosti sice chybí více motivů či scén, které by se pořádně zažraly pod kůži, ale přesto jde stále o žánrově stylovou podívanou, dobře odvedenou filmařskou práci a pro diváka ve výsledku i příjemně strávené bez mála dvě hodiny.

7/10

Autor článku: - staka -