Kino recenze

Malý chlapec během velkého hladomoru v 30. letech minulého století uteče z ruského sirotčince, přidá se k vojákům a přijme nové jméno Lev. Po letech, když dospěje, se z něj na konci Velké vlastenecké války stane hrdina. Po válce je s několika kolegy přijat k tajné policii MGB, aby tentokrát bojoval proti vnitřnímu nepříteli. Souhrou několika nešťastných okolností je však jeho slibně rozjetá kariéra přerušena. Kromě závistivého a úklady strojícího kolegy a podezření na manželčinu nevěru a dokonce i zradu, jsou to i podezřelé okolnosti, za kterých zahynul syn Lvova kolegy a kamaráda.

Jelikož záležitosti nevyřeší ke spokojenosti nadřízených, je i se svou ženou Raisou přemístěn do industriální oblasti Vualsk vzdálené stovky kilometrů od Moskvy, kde má nastoupit na podřadné místo u milice. Netrvá to ale moc dlouho a i zde Lev narazí na podivná úmrtí malých chlapců. Začne hlouběji pátrat. Nejprve sám a posléze i s pomocí manželky a nového nadřízeného. Oficiální politikou tehdejšího Sovětského svazu je však teze, že vražda je nemocí kapitalismu a v pokrokovém a mírumilovném Stalinově ráji není nic podobného možné. Takže zatímco se Lev pomalu přibližuje k vrahovi, i k němu se přibližují bývalí kolegové z MGB, aby s podrývačem politického systému zametli ve vlastním stylu.

Snímek je adaptací stejnojmenného románu spisovatele Toma R. Smitha. Na režisérskou sesličku se posadil Švéd s nešvédským jménem Daniel Espinosa (např. Nepřítel pod ochranou). Film se před nějakou dobou natáčel v České republice, o čemž se lze přesvědčit opravdu nadstandartním výskytem českých herců v menších někdy až epizodních rolí či v komparzu a řadou míst, která jsou např. pro Pražany notoricky známá. Před promítáním jsem z toho měl obavy, zda mě to nebude odvádět pozornost, ale obava byla zbytečná.

Výskyty českých reálií a tváří jsou nenásilné a sledování nijak neruší. Celá stylizace do Sovětského svazu 50. let je udělaná dobře a přesvědčivě. Tomu zdatně napomáhají i silné přízvuky herců. Dějové se snímek více soustřední na konflikt Lva a manželky a krutým, teror šířícím státním systémem, než na samotné pátrání po sériovém vrahovi. Ostatně tak je tomu i v knize, ale ve filmu je to vyšetřování upozaděno ještě víc. Než o detektivku či krimi jde spíše o psychologické drama okořeněné o detektivní linii.

Vrahova zápletka v knize je do určité míry inspirována osudy vraha Andreje Čikatila, avšak ve filmu toto prakticky chybí, což byl asi filmařský záměr, protože této postavě bylo oproti knize kromě jiného změněno i jméno. V této souvislosti, pro mě bylo ale opravdu velkým zklamáním, jak se filmaři v závěru úplně odklonili od „zásadní“ pointy z knihy, což totálně změnilo motivaci, proč vlastně vrah vraždil. Zde je zabiják „jen“ zvrácený člověk. V knize kromě určitého vzrušení z lovu a následné vraždy chce dosáhnout ještě něčeho mnohem důležitějšího, než je samotné zabíjení.

Škoda, mohl to být skutečný vrchol filmu. V neposlední řadě také zmizel motiv kanibalismu. Divák neznalý předlohy se také může několikrát ztratit v ději, ale i v motivaci některých postav. Nejvíce to platí hlavně o zákeřném Vasilijevovi, jehož důvody pro nenávist a posedlost Lvem nejsou ve filmu jasně vysvětleny.

Jak jsem uvedl, tak stylizace i atmosféra filmu je povedená. Bohužel většina snímku je docela tmavá, což sice přispívá k tíživé atmosféře, na druhou stranu ale jsou některé scény hůře přehledné. Co se však vyloženě nepovedlo, jsou rvačky, kdy se kromě zmíněné tmavosti ještě začne zběsile klepat kamera, takže kolikrát vůbec není jasné, co se na plátně děje a kdo koho zrovna mlátí. Poslední bitka se ještě ke všemu odehrává v dolíku a v bahně, takže tam je nepřehlednost už úplně dokonalá. Ona vůbec cca poslední půlhodina je taková nejslabší a místo, aby příběh vrcholil, tak se jen tak odvypráví do konce. V této části také občas nejviditelněji zaskřípe logika.

Herecké výkony jsou naštěstí kvalitní a přesvědčivé. Ono také samo herecké obsazení žádné kiksy snad ani nepřipouští. Tom Hardy si jede na své vlně popularity a dokazuje, že má dostatečně široký rejstřík, aby dobře zahrál snad cokoli. Noomi Rapace také již nemusí dokazovat, že má kromě neokoukaného zevnějšku i talent a Gary Oldman je samozřejmě sázka na jistotu. Možná méně výrazný byl Joel Kinnaman jako Vasilij, což bylo spíše vinou scénáře. Vincent Cassel si odbyl svůj záporácký standard a Andrejev v podání zajímavého Farese Farese byl přesně takový, jak jsem si ho při četbě představoval.

Dítě číslo 44 je dobře udělaná adaptace knižního hitu. S takovým backgroundem a hereckým obsazením však mohla být mnohem lepší. Nohy jí podráží hlavně nefungující zpracování akčních scén a nepropracovaný scénář. Přesto všechno je to ale pořád solidní podívaná.

6,5/10

Autor článku: - staka -