Kino recenze

Francouzská komedie, to je pojem v rámci světové kinematografie. Francouzi jednoduše komedie točit umějí, mají svůj specifický smysl pro humor, většinou se dokážou vyvarovat těch nejhorších klišé a jejich filmy mají prostě takové osobní kouzlo. A neplatí to jen o těch s legendami jako byli Louis de Funés, Bourvil nebo Pierre Richard, i v posledních letech vzniklo několik pozoruhodných a úspěšných komedií ze země galského kohouta. Za všechny jmenujme roztomilou adaptaci Mikulášových patálií z roku 2009, fenomenální divácký úspěch Intouchables v roce 2011 a ve stejném roce akademickou sklizeň němého snímku The Artist nebo o rok později originální a černohumorná Hašišbába.

Co jsme komu udělali? svým námětem má určitě ambice zařadit se mezi ty nejslavnější kousky z francouzské filmové školy, leč dle mého názoru se tak nestane z několika důvodů. Nejprve ale ve zkratce, o čem film pojednává. Manželé Verneuilovi jsou tzv. ze staré školy, věřící katolíci z dobré rodiny, oddaní Francouzi se správným národním cítěním, mají čtyři vzdělané dcery, krásný velký dům a jsou váženými občany ve svém okolí. K jejich postupně narůstajícímu zděšení však zjišťují, že dcery žijí v jiném, moderním světě, a tak postupně musí přetrpět fakt, že si berou za manžely marockého muslima, Žida a Číňana.

Naděje tak rodiče vkládají do nejmladší dcery, která jim jednoho dne oznámí, že si bude brát Charlese, který je správným katolíkem a navíc divadelním hercem. Že to nakonec nebude asi tak úplně ideální manžel, jak se na první pohled (nebo spíš popis) zdá, mají rodiče zjistit velmi záhy…

Zápletka filmu se tedy z největší části točí okolo připravované svatby nejmladší dcery Laury a patálií s tím spojených. Ty vyplývají z toho, že ani její manžel není tak úplně Francouz od narození a jeho rodinka, zejména otec, je velice svérázná. Většina scének a vtipů je vystavěna na kulturním střetu. Již v úvodu, kdy se postupně seznamujeme se všemi ženichy, začíná spousta uměřeně rasistických narážek, popichování, urážení a dokonce i na pěstní souboj dojde.

Vtípky jsou docela povedené, ale v podstatě bez výjimky jsou založené na takových těch tradičních kulturních předsudcích, které mají tu blíže, tu dále od skutečnosti. Geniální fór nebo nadmíru inteligentní scénku, pracující zajímavě, nově či originálně s kulturními rozdíly, nečekejte. Nicméně první polovina má tempo a alespoň mírný úsměv většině diváků, včetně mě, po většinu stopáže určitě vydrží.

To zajišťuje zejména Christian Clavier v roli zapřisáhlého gaullisty a mírně xenofobního otce a tchána Clauda Verneuila. Ne, že by ostatní herci byli špatní, ale jeho dominance na plátně je naprosto zřejmá kdykoli se objeví na scéně. Většina diváků si ho asi vybaví z hraných filmů s Asterixem a Obelixem, kde hrál po boku Gerarda Depardieua, případně z filmu Návštěvníci nebo ze série Bídnici. Že je rozeným komikem, o tom nemůže být pochyb. Z ostatních herců mě nejvíce zaujal naprosto neznámý Medi Sadoun, který si roli muslimského manžela střihl s velkým přehledem.

Druhé polovině filmu malinko dochází dech a nápady, do děje se navíc docela razantně vtírají různá klišé, která nebudu jmenovat, abych nespoileroval. Ovšem jsou naprosto evidentní, předvídatelná a trošku pokazila dojem z jinak docela povedeného snímku.

Co jsme komu udělali je tedy veskrze příjemným filmem na jedno zhlédnutí a zasmání. Nenabízí v podstatě nic jiného než ucházející dávku nepřekvapivého humoru a skvělé herectví Christiana Claviera. V nějaké formě zhlédnutí určitě můžu doporučit, vydání na blu-ray v budoucnu si tento film podle mě taky zaslouží, rozhodně by patřil minimálně do průměru. Závěrem musím říci, že je škoda trochu promrhaného potenciálu, který námět měl.

V rukou nějakého lepšího a zkušenějšího režiséra a scénáristy (obojí má pod palcem nepříliš známý Philippe de Chauveron) z toho klidně mohl být film, který se skutečně svou originalitou a vtipem mohl přiblížit skvělým Intouchables. Po zhlédnutí musím konstatovat, že distribuce s tím „vyvoláním nadšených reakcí, jaké následovaly po fenomenálních Nedotknutelných“ trošku přehání.

6/10

Ondřej „Sdoom“ Štefan