Kino recenze

Billy Hope je mistrem světa v polotěžké váze. Boxu se věnuje od malička, kdy vyrůstal v dětském domově, a na vrcholu se drží již 10 let. Na kontě má 49 vítězství a 0 porážek. Velkou podporu má zejména v milující a milované manželce Maureen a dceři Leile. Kromě talentu pro box moc rozumu nepobral, a tak se mu o vše praktické stará manželka. Pár dní po dalším vítězném zápase se Billy dostane do konfliktu s novým potencionálním vyzyvatelem. Během hromadné bitky padne náhodný výstřel a nešťastně zasažená Maureen umírá.

Billymu se během okamžiku zhroutí svět. V důsledku svojí laxnosti, neorientaci v praktickém životě a užívání drog, přijde nejdříve o titul, pak o majetky, trenéra i manažera a nakonec i o dceru, která je umístěna do dětského domova, kde sám před lety vyrůstal. Aby soudu dokázal, že je schopný se o Leilu postarat, musí si najít práci a byt. Nastoupí tedy k postaršímu boxerskému trenérovi jako noční údržbář. Postupně se dává dohromady jak po psychické, tak fyzické stránce, a když se mu naskytne po čase možnost opět profesionálně boxovat o mistrovský titul, vnímá to jako druhou šanci, jak uctít památku manželky, ale hlavně dostat dceru z děcáku domů.

Snímek Bojovník režíroval Antoine Fuqua a scénář napsal Kurt Sutter. Fuqua sice nepatří k režisérům, jejichž díla bych bez dechu hltal, ale odvádí dobrou řemeslnou práci, která dokáže zaujmout, a několik filmů od něj mám docela rád. Vybaven touto myšlenkou a natěšen zajímavým testosteronovým trailerem jsem očekával, když ne bratra Warriora, tak alespoň bratránka.

Po dvou hodinách promítání jsem byl bohužel velmi zklamán. Než o sportovní film jde spíše o psychologické drama s několika - cca čtyřmi - boxerskými zápasy, a to tak, že dva zápasy jsou na začátku, jeden v polovině a jeden na konci. Tři zápasy trvaly každý něco přes minutu a ten poslední asi deset minut. Trochu času zabral v druhé polovině trénink a jinak je celý film plný melodramatických nejprve rodinných scén, a poté hrdinova pádu a jeho následnému odražení ode dna, což bylo natočeno překvapivě nezáživně. Hlavní je na diváka cedit všemožné emoce. To vše se děje většinou prostřednictvím dialogů.

Ve snímku je kladen velký důraz na hrdinův vztah ke své rodině (manželce a dceři), ale zdálo se mi, že mezi herci nefungovala ta správná chemie. Navíc aby nám tvůrci dokázali, jak moc se manželé milují, byla první polovina filmu až nechutně cukrkandlová, aby pak byla o to uvěřitelnější boxerova deprese a sebedestrukce. S tím souvisí i fakt, že jsem měl problém si dění na plátně pustit pod kůži, protože ve filmu není nikdo, komu bych mohl fandit a držet palce.

Hlavní hrdina je hloupý primitiv, který sice dobře boxuje, ale má po většinu filmu problém dát dohromady kloudnou větu a vůbec se chová jak hovado. Např. místo aby se po smrti manželky staral o malou dceru, tak v ložnici medituje s pistolí, pak se zfetuje a záměrně najede autem do stromu. A když mu pak tu dceru odejmou, tak je velmi překvapený. Celý děj je navíc velmi předvídatelný a zhruba od poloviny již divák ví, jak to dopadne. Doufal jsem sice v nějaký nečekaný zvrat, ten však nenastal.

Těch několik málo sportovních scén je natočeno přehledně a napínavě, ale mnohdy i nepřesvědčivě, což je obecnou bolístkou boxerských filmů. Mám určité pochybnosti o Billyho stylu obrany, kterou ve finále vytasil, ale třeba by to v reálu fungovalo. Jen jsem nikdy neviděl boxera, který by držel ruce tak nepřirozeně zkroucené. Nepřesvědčivé je také to, že po deseti letech profesionální kariéry, se teprve teď učí bránit a ne rány vykrývat obličejem, jak to patrně dělal dosud.

V pár momentech jsem viděl problémy se střihem. Zápasy jsou často prokládány záběry na fandící manželku nebo dceru, což sice udržuje zmíněný apel na stmelenou rodinu, neprospívá to však tempu zápasu. Také je v několika momentech vidět, že údery nedopadají na hlavu, ale míhají se mimo, čemuž neodpovídají zvukové efekty.

Co se týče hereckých výkonů obecně, tak také žádná sláva. Jake Gyllenhaal se ještě opravdu snaží, a byl-li záměr zahrát boxujícího tupouna, povedlo se mu to věrohodně. Až na to, že mi tou hloupostí byl až nesympatický. Forest Whitaker v roli trenéra je sázkou na jistotu a jeho vysvětlení, proč má skleněné oko, bylo vtipným oživením v depresivní vatě. Výkony dalších herců už byly sterilní, neslané a nemastné, v rámci rozdaných škatulek. Manželka v podání Rachel McAdams je milující a moudrá až přemoudřelá.

Dcerka ztvárněná Oonou Laurence přesně podle předpokladu otce viní ze ztráty matky, aby mu posléze ubližovala svým odmítáním až k závěrečnému smíření. Slizký manažer „zahraný“ Curtisem „50 Cent“ Jacksonem, je prostě slizký manažer, který svého dlouholetého svěřence odkopne po prvním zaškobrtnutí. Naomie Harris je fajn, ale jako sociální pracovnice nemá prostor a vlastně ani co hrát.

Velmi povedená je kamera Mauro Fiore, která zejména tréninkovým pasážím dodává stylovou adrenalinovou atmosféru. Avizovaný podíl na hudebním doprovodu od Eminema jsem zaznamenal dvakrát. Na začátku a na konci.

Kdo by chtěl vidět zajímavý film o boxu, Bojovník mu ho neposkytne. Je to psychologické drama o tom, jak se muž vypořádal se smrtí milované ženy a našel cestu k dceři. Není to vyloženě špatný film, jen klame tělem a tváří se jako něco jiného. Navíc je zahlcený všemožnými klišé, bez nějakého novátorství či přidané hodnoty. A Gyllenhaalova potetovaná muskulatura to nevytrhne.

5/10

Autor článku: staka