Kino recenze

Je tu konec roku a s ním přichází nejen fanoušky netrpělivě očekávaný Creed, ale také remake Bodu zlomu. Většina z Vás jistě považuje tuto předělávku za jednu z nejzbytečnějších, protože originál z roku 1990 znáte jak své boty. Proč se tedy pouštět do něčeho, co v rámci žánru a období tak skvěle fungovalo, zvlášť když chytá pěknou patinu.

Lidé v Alcon Entertinment však měli pocit, že je potřeba látku poněkud oživit a převést snímek do moderní podoby. Musím se přiznat, že trailery mě docela zaujaly, a tak jsem se rozhodl filmu šanci dát a nešel jsem na projekci s vyloženě odmítavým postojem.

Základní premisa příběhu je zhruba stejná a opět se setkáme s dvěma postavami, které by měli jít primárně proti sobě, ale ve skutečnosti tomu tak úplně nebude. Tu dobrou stranu zastupuje Johnny Utah (Luke Bracey) a tu zlou Bodhi (Édgar Ramírez). Vše se motá kolem andrenalinových sportů a tentokrát jich snímek nabídne podstatně více než jeho předchůdce. Můžete se tedy těšit na motorky, skoky padákem, snowboardy, lezení po skalách a chybět nesmí ani surfová prkna.

Kaskederskými kousky je snímek doslova prošpikován a tvůrci se správně rozhodli klást hlavní důraz hlavně na tuto složku. Na novém Bodu zlomu se podílelo velké množství adrenalinových fanatiků, takže se můžete těšit na vesměs autentické záběry. Změn prostředí je zde opravdu hodně a patří k tomu nejlepšímu, protože je krajina zručně nasnímána a libila se mi i práce s 3D efektem, který tyto scenérie zdařile prohluboval. Po této stránce nemám filmu co vytknout a je to jeho nejlepší přidaná hodnota oproti originálu.

Vypustit však původní verzi úplně nejde, protože ta byla založena hlavně na hereckém výkonu Keanu Reevese a Patricka Swayzeho, kteří ve svých rolích excelovali. Velkým překvapením pro mě byl v tomto filmu Luke Bracey jako Utah. Ten se své role zhostil velmi důstojně a dokáže vzpubudit velmi podobné sympatie jako Keanu Reeves.

Castingově mi však nesedl jeho protějšek, jenž mi přišel naprosto tuctový; ať už svým hereckým výkonem nebo vzhledem. Největším problémem pro mě bylo poznat, jestli je na plátně opravdu skutečně on, protože ostatní členové jeho party vypadali podobně (vousy, vzhled, hromada tetování), takže mi vždy chvíli trvalo než mi došlo, že Utah mluví s někým jiným než s Bodhim. Některé postavy byly pro změnu značně upozaděny oproti originálu. Pappas je tak celkem nevýraznou figurou.

Zásadní momenty jsou zhruba stejné, jen byla lehce poupravena motivace hlavních hrdinů, což vyjde vesměs nastejno. Možná mám některé situace z filmu moc vžité, takže ty legendární scény a pomrkávání směrem k originálu mi nepřišly úplně zdařilé a spíš se mi na tváři rýsoval úsměv trapnosti.

Přesto bych úplně nový Bod zlomu neodsuzoval, protože pokud byste neznali originál jako své oblíbené boty, které nosíte jen občas, tak by na Vás film působil jako příjemné Béčko s hromadou adrenalinových scén. A zhruba o to se studio snažilo. Svést se na jménu originálu a nabídnout film mladšímu publiku, které nezná film z 90. let a přizpůsobit mu ho (hromada tetování, YouTube atd..).

Kdyby se film nejmenoval Bod zlomu a vyloženě neopakoval ikonické momenty svého předchůdce, tak byste ho předem neodsuzovali a jen byste suše prohlásili, že je to sice dobrý, ale pravděpodobně to vychází z Bodu zlomu.

Pokud chcete začátkem nového roku vypnout a užít si trochu adrenalinové akce, tak Utahovi a Bodhimu šanci dát můžete. Oprostíte-li se od existence originálu, tak trpět moc nebudete.

6,5/10

Autor článku: Václav „vorez“ Suchý