Kino recenze

Mladá žena Margaret utíká s malou dcerou od svého manžela z klidného předměstí. Přesídlí do San Francisca, kde jako vysokoškolsky vzdělaná malířka hodlá rozvíjet svůj talent. Avšak 50. léta ženám malířkám příliš nepřejí, a tak kromě manufakturní práce v továrně prodává v parku portréty výletníků. Zde potká šarmantního malíře a světoběžníka Waltera Keana. Jiskra přeskočí a za nedlouho je druhá svatba. Manželé společně malují, přičemž veškerými Margaretinými díly jsou nevšední obrazy dětí s velkýma očima. Při první prodejní výstavě, kterou manželé uspořádají, se ukáže, že zatímco o Walterovi obrázky z Paříže není zájem, Margaretiny Velké oči mají nečekaný potenciál.

Walter Margaret nakonec přesvědčí, že ona bude malovat a on bude jako schopný obchodník obrazy vydávat za své. Strategie opravdu zafunguje, a i když Margaretino umělecké nitro trpí a Walter si užívá nezaslouženou slávu, oba začnou vydělávat miliony. Margaretina autorská čest se však nevzdává snadno a po zjištění, že Walter nemaloval ani své staré věci, od manžela odchází. Na Havaji, kam se odstěhuje, pak vše přehodnotí a po 10 letech se v rádiu veřejně přihlašuje k autorství všech obrazů Velkých očí. Walter se samozřejmě nechce vzdát slávy ani peněz a začíná dosud nevídané soudní řízení o určení autorství obrazů.

Na začátek se opět musím podivit nad uvažováním českého distributora, když snímek uvádí pod originálním anglickým názvem, přičemž zrovna v tomto případě by byl překlad na místě. No nic. Každopádně snímek Big Eyes režíroval Tim Burton a vzhledem k jeho minulým filmům lze konstatovat, že se tentokrát držel hodně, ale hodně při zdi. Jde vlastně o standardní životopisný, který vrcholí soudní pří. Ve filmu není nic nadpřirozeného, nic ujetého či vyšinutého, tedy nic z toho, na co má Burton patent a čím své filmy většinou zabydluje. Jeho styl je patrný pouze z několik záběrů kamery, několika drobností a pak ze samotného prvku „velkých očí“ jaké má jeho kočka v Alence v říši divů a tím veškerá návaznost končí.

Obecně mám rád filmy o malířích a malování a vlastně o umění celkově, takže k tomuto filmu přistupují s otevřenou myslí. Bohužel je snímek zbytečně klasický, s lineárním způsobem vyprávění. Nepřináší žádné vrcholy, žádné dech beroucí, strhující či jinak zapamatování hodné scény, vlastě ani žádné napětí. Žánrově jde o životopisné drama podle skutečných událostí s vtipnými či komickými momenty, přičemž závěrečné soudní řízení si bere více z komedie, což je hlavně zásluhou Christopha Waltze. Burtonovo zpracování života režiséra Eda Wooda z roku 1994 bylo mnohem nápaditější a rozhodně bližší jeho rukopisu. Jako životopisný příběh však nesou Big Eyes značnou informační hodnotu, alespoň já to tak vnímám. Ačkoli se o malířství zajímám, tak o záležitosti ohledně kauzy manželů Keanových jsem nevěděl nic a nyní jsem tedy náležitě poučen.

Film je jinak dle očekávání zaplněn sytými barvami, tvůrčího snažení a obrazy Velkých očí, kterých si divák opravdu užije dosyta. Celé vyprávění je pak zasazeno do idylických 50. a 60. let 20. století nejprve v San Franciscu, později Los Angeles až se na konec děj přenese na exotickou Havaj.

Kromě informačního přínosu je dalším kladným bodem a důvodem proč na film jít herecké obsazení. Amy Adams jako Margaret Keane je perfektní a stoprocentně přirozená. Během desítek let, ve kterých se snímek odehrává, projde její postava uvěřitelným vývojem a řadou emocí, bez známky přehrávaní. Představitel „podvodníka“ Keana, Christoph Waltz je pak sázkou na jistotu. V roli je dostatečně excentrický, manipulativní, charismatický a obdařený zvláštním šarmem. Přesto jsem, díky jeho specifickému hereckému projevu včetně typického přízvuku, na plátně občas viděl plukovníka Landu z Hanebných panchartů, a když Walter Keane přešel občas do francouzštiny, byla iluze dokonalá.

Nicméně je to Waltz, kdo i za cenu občasného přehrávání, do děje vnáší komické prvky a strhává na sebe pozornost na úkor ostatních, což je vlastně v souladu s ním hranou postavou. V menších rolích se dále představí Terence Stamp, jako přísný vkus hlídající kritik Canaday, Danny Huston v roli novináře Nolana či Jason Schwartzman jako galerista Ruben.

Snímek o umění čerpající ze skutečných osudů, nasnímaný pěknou kamerou, umocněný kvalitními hereckými výkony. Není to typický Burton, ale proč to nezkusit.

6,5/10

Autor článku: -staka-