Kino recenze

V roce 2008 si jel Liam Neeson jako Bryan Mills do Paříže pro svou dceru a byl z toho úspěch jako hrom. Film 96 hodin vydělal obrovské peníze a z Neesona udělal na stará kolena akční hvězdu. Od tohoto filmu hraje prakticky stejné role v akčních thrillerech. Následovalo další dobrodružství, ve kterém unesli jeho a nyní přichází do kin druhé pokračování. Kasovní úspěch se dostavuje i tentokrát, ale jak je na tom 96 hodin: Zúčtování se svou kvalitou?

Bryan Mills nebude mít pokoj snad nikdy. Zbavil se sice obchodníků s bílým masem, ale stále se mu nedaří si užívat důchodu a klidu v rodinném kruhu. Tentokrát ho však zasáhne pořádná ztráta, protože se jednou vrátí domů a na posteli mu leží mrtvola jeho bývalé manželky (Famke Janssen). Policie je v bytě záhy a události nabírají rychlý spád. Někdo se na něj snaží hodit vraždu a Bryan bude muset nejen dokázat svou nevinnu, ale ochránit to jediné co mu zbylo – svou milovanou dceru Kim (Maggie Grace).

Očekávat u této série nějaký originální nápad nelze. Přesto se tvůrci snažili a opustili koncept s únosem člena Millsovi rodiny. Tentokrát nebude cestovat po světě, ale bude se muset vypořádat s FBI, která se ho bude snažit obvinit z vraždy, což na papíře vypadá jako pomyslný svěží vítr, který do této série zavál. Jenže ve filmu nenajdeme prakticky nic, na čem by se dalo stavět. Neeson vede na vlastní pěst vyšetřování a musí se šikovně vypořádat s všudypřítomnými agenty.

Ty vede Forest Whitaker, jehož role je poměrně výrazná a jde po Millesovi jako slepice po flusu. Navíc se mu dokáže vyrovnat svou inteligencí, takže je pro něj vyrovnaným soupeřem. Tvůrci se také snažili do filmu více zakomponovat Millsův tým, který nám je znám z prvního dílů. Náš oblíbený hrdina tedy nebude na všechno úplně sám. Přesto se ve filmu neděje prakticky nic zásadního, co by udávalo rychlejší tempo a nahrávalo Neesonovi k jeho legendárním hmatům a chvatům. Během úvodních 70 minut dokonce seřeže pouze tři lidi a ani obsahově nic závratného film nenabízí.

Filmu navíc škodí režie Oliviera Megatona, který se vyžívá v rychlých střizích. Tímto neduhem trpěla už dvojka, ale v Zúčtování je tento střih více na škodu a záběry o délce 2 a 3 vteřin činí scénu značně nepřehlednou. Zvlášť během akce. Občas se Vám stane, že opravdu nevíte, kdo co udělal nebo co ho k tomu vedlo. Nejen obsahově, ale i po technické stránce je film vystavěn podstatně hůře než v předchozích dvou případech. A to je nejen pro fanoušky akčního žánru velké zklamání.

Přidejte si k tomu nevýrazného padoucha, který sice tahá za nitky, ale ve filmu ho skoro neuvidíte, a nemáte prakticky důvod proč na film koukat. Jak jsem již zmiňoval, jediné co ve filmu relativně funguje je hon na kočku a myš mezi Neesonem a Whitakerem. Bryan Mills v podání Liama má naštěstí pořád charisma na rozdávání a alespoň trochu zachraňuje nejnovějšímu dítku producenta Luca Bessona čest. Kde není co hrát a předvádět, tam ani Neeson nepomůže, navíc se jeho postava v některých momentech chová fakt zvláštně.

96 hodin: Zúčtování mělo být důstojným završením trilogie o staříkovi, kterému se mafiáni snaží znepříjemňovat život a z ukázek to tak i vypadalo. Nakonec jsme dostali nudnou podívanou, která se už druhým pokračováním snaží vytěžit maximum z prvního filmu. Kasovně to Bessonovi opět vyjde, ale nápady už zkrátka došly a je čas tuto sérii uzavřít. Pokud se Vám nezdála už dvojka, tak věřte že proti Zúčtování je zlatá. Přeji celému tvůrčímu týmu „Good Luck“ u nových projektů a tajně doufám, že Millsovi již dopřejí klidné stáří...

3/10

P.S. Přesto film nabízí něco nevídaného – hlavní padouch si to s Neesonem rozdá ve slipech...

Autor článku: Václav „vorez“ Suchý